Kuřecí polévka

Městská část Praha 6 se - ať už v rámci předvolebního boje  nebo něčeho jiného - rozhodla uspořádat v první jarní den na Kulaťáku farmářské trhy. Samozřejmě, že v duchu svého hesla "osm hodin je jen jednou denně a ráno to rozhodně není" jsem se tam dopravila až před půl dvanáctou a našla jen vykoupené stánky a davy lidí. Vystála jsem si jednu frontu, koupila zeleninu a vajíčka a šla radši pryč. Jistou roli v tom, že se mi tam nechtělo zůstávat déle, mohly hrát i moje nové leopardí lodičky na šíííííleně vysokých podpatcích.

Z nakoupené zeleniny a zmraženého kuřecího vývaru jsem si uvařila výbornou polévku.

Ingredience:
1,5 l kuřecího vývaru (2 kuřecí kostry, 5 kuřecích křidélek, 2 mrkve, 1 petržel, kus celeru, 1 cibule, 2 žampióny, 3 bobkové listy, celý pepř, nové koření, svazek různých bylinek - vařeno asi 3 hodiny)
2 větší mrkve
1 petržel
kus celeru
3 malé cibulky
kus kapusty
sůl, pepř
sušený libeček
"písmenka"

Postup:
Vývar jsem měla schovaný v mrazáku, takže jsem ho jen rozmrazila, přivedla k varu, přidala na kolečka nakrájenou mrkev a petržel, kostičky celeru, rozčtvrcené cibule, nasekanou kapustu, osolila, opepřila a přidala libeček. Vařila jsem, dokud nebyla zelenina měkká (nejvytrvalejší je petržel) - tedy asi 20 minut. Zvlášť jsem v osolené vodě uvařila "písmenka" a hotovo!
Do dalších porcí polévky budu dělat nočky s pažitkou. Rozšlehám vajíčko, osolím, přidávám hrubou mouku, až vznikne "těstíčko". Přisypu nasekanou pažitku a pomocí dvou kávových lžiček vkládám do vroucí osolené vody malé nočky.

Tiramisu

Asi jste se s tím taky setkali. Místo másla Hera, místo vývaru Masox, místo šlehačky "cosi" ve spreji. Mně ale připadá, že lepší než tohle babicování by bylo, se na domácí vaření vybodnout a namazat si chleba máslem. Jeden (ne příliš pozitivní) degustátorský zážitek z minulého týdne mě inspiroval k tomu, abych si udělala vlastní tiramisu. Jistě existuje mnoho receptů a já opravdu netuším, který je "ten pravý", obávám se ale, že v žádném z nich nefiguruje pomazánkové máslo. Vlastně, obávám se není to pravé slovo. Já v to tiše doufám.

Ingredience:
3 vejce
3 lžíce cukru krupice
500g mascarpone
200ml silné kávy+lžička cukru
velký panák (nebo víc nebo míň) Amaretta
balíček cukrářských piškotů (Savoiardi)
holandské kakao

Postup:
Tiramisu dělám na dva způsoby, záleží, jak moc jsem líná. Tentokrát jsem líná nebyla. Uvařila jsem kávu, osladila jí a přilila Amaretto. Vyšlehala jsem žloutky s cukrem do světlé pěny, přimíchala mascarpone a promíchala do hladkého krému. Z bílků jsem ušlehala tuhý sníh a lehce ho vmíchala do krému. Do obdélníkové misky jsem naskládala piškoty a polila jsem je polovinou kávy. Navrch jsem natřela půlku krému. Na ten jsem opět naskládala piškoty, přidala zbylou kávu a rozetřela jsem druhou půlku krému. Vršek jsem posypala kakaem a misku dala do lednice. Tiramisu je dobré nechat chladit aspoň přes noc, všechny chutě se tak krásně propojí.
V "líné" verzi šlehám vajíčka s cukrem celá naráz asi deset minut, pak přidám mascarpone a dál je postup stejný.

Můj recept není určitě ten jediný správný, pokud máte nějaký svůj, dejte ho prosím do komentářů. Věřím, že se tu neobjeví žádné pomazánkové máslo ani Lučina.

Řekni řeřicha

Haha. Já sama mám dost špatné "ř", ale což - já to nebudu muset číst. Aspoň ne nahlas.

Nevzpomínám si, že by v půlce března v Praze kdy sněžilo. No dobře, asi sněžilo, ale člověk prostě negativní zážitky z mysli vytěsňuje. Na základě toho debilního počasí jsem si řekla, že se budu tvářit jarně a vypěstuju si nějaké bylinky v truhlíku za oknem. Bohužel jsem při nakupování malých sáčků s krásnými obrázky nějak zapomněla, že neumím nic vypěstovat. Nevím, jak se ze semínek stane voňavá bazalka/petrželka, pažitka či co. Zahubím i kaktus. Odvahu k zasetí tak složitých a náročných rostlin jsem zatím nenašla. Je potřeba začít pomalu.
Ze základky si pamatuju, že vypěstovat řeřichu na vlhké vatě se povedlo všem, takže, hurá do toho! Moje zahrádkářská neschopnost je tak velká, že zásadní úkol - nasypat semínka na vlhkou vatu jsem svěřila do rukou odborníka. Dál už jsem se o svojí řeřichu starala sama. No, starala. Jde to rychle. Třikrát jsem jí zalila a několikrát vyfotila. A pak si na ní smlsla v dobrém salátu.

Pozn. Ne, nejsem tak moc neschopná, že bych si najala Přemka Podlahu, aby mi zasel řeřichu. Nějak se k tomu setí nachomýtl můj drahý, jehož maminka je květinářka (nebo zahradnice?), takže jsem ho díky tomu pasovala na odborníka.

Macarons s malinovým mascarpone

Cvičení dělá mistra. A tak cvičím a doufám, že brzy ze mě bude mistr v oboru výroby macarons. Prozatím to se mnou vypadá tak půl na půl. 

Co se mi daří?

• macarons už nepraskají
• mají požadované "patky"
• navrchu jsou krásně hladké

Co se mi nedaří?

• vyrobit stejně velká kolečka
• vyrobit kolečka
• upéct dostatečné množství, aby se na všechny dostalo

Jistojistě vím, že hlavní je rozmixovat mandle opravdu najemno a nepřešlehat sníh. Co se týká tvaru, tak jsem se sice lehce zlepšila, ale nevím, jestli to někdy bude úplně stopro. Už ve třetí třídě na základce jsem totiž dostala čtyřku z vyšívání, úkoly z háčkování a pletení za mě dělala babička a když jsme šili pantofle, podařilo se mi horko těžko spíchnout jednu botičku, zatímco ostatní stihli dva páry. Je tedy jasné, že šikovná nejsem, to si musím přiznat. Ohledně dostatečného množství bych konstatovala, že mám za a) moc strávníků, za b) moji strávnící jsou nenažraní. 

Recept na "skořápky" je pořád stejný a je buď tady a nebo taky tady. Člověk jen přidá barvu podle nálady.

Náplň je tentokrát velmi jednoduchá, ale s neobyčejně dobrou a osvěžující chutí (recept od Tartelette):
250g Mascarpone
3 lžíce malinové marmelády bez zrníček

Mascarpone i marmeládu promícháme dohladka a pomocí cukrářského sáčku jí pak plníme macarons.

Roštěnky na houbičkách

Evokuje ve vás slovní spojení "roštěnka na houbičkách" pěknou mladou slečnu pod vlivem halucinogenních látek? Vaše škoda. Já si spíš představím plátek měkkéko šťavnatého masa s troškou hub, opečenou cibulkou a s rýží, to všechno zalité výborným sosem.

Trávit v mém věku sobotní večer v kuchyni u plotny možná není normální, ale jíst se musí a mě to baví. V obchodě neměli brambory (ano, čtete správně - v docela velkém supermarketu v Praze neměli brambory), a tak nedošlo na původně plánované gnocchi. Nenechala jsem si tím zkazit náladu a došlo na plán B - dušené roštěnky. Dokonce jsem vyšmejdila v regále krabičku sušených lesních hub. Mňam.

Ingredience:
4 plátky hovězí roštěné
sůl
pepř
2 lžíce hladké mouky
2 cibule
3 + 3 lžíce oleje
hrst sušených hub (namočit předem asi na hodinu do studené vody)
asi 1/2 litru horkého kuřecího vývaru (jde nahradit vodou, ale štáva potom nebude tak "silná")
rýže

Postup:
Plátky masa jsem po stranách nařízla, aby se nekroutily, osolila, opepřila a lehce obalila v hladké mouce. Jednu cibuli jsem nakrájela nadrobno a ve velkém kastrolu nechala téměř zezlátnout na oleji. Přidala jsem maso a nechala jsem ho z obou stran krátce opéct. Přilila jsem kuřecí vývar - tolik, aby roštěnky byly ponořené a přikryla pokličkou (sice jsem si minulý týden koupila krásný nový kastrol, ale nějak jsem zapomněla na pokličku, takže jsem vyrobila provizorní z alobalu). Dusila jsem asi 15 minut, přidala jsem pokrájené houby a dusila ještě 20 minut. Občas je třeba zkontrolovat, jestli se maso nepřipéká ke dnu kastrolu a případně ho odlepit a dolít vývar/vodu, pokud je třeba. Potom jsem sundala "pokličku" a nechala trošku vyprskat tekutinu - asi tak 10 minut.
Jako přílohu jsem dělala rýži a celé jsem to dozdobila na oleji osmaženou cibulkou.

A protože jsem holka šikovná, stihla jsem nejen uvařit, ale ještě jít i na drink.

Kuřecí roláda

Už nějakou dobu se u mě v mrazáku schovávalo vykoštěné kuře na roládu. Tak nějak jsem se bála do ní pustit, takže jsem si vždycky našla výmluvu, proč jí nědělat.
Ježišmarjááá, to nestihne do zítra rozmrznout.
Taková velká roláda, kdo by to snědl.
No přece si nebudu dělat roládu sama pro sebe, když je to skoro slavnostní jídlo.
A tak dál...

V pátek ráno jsem si ale řekla, že do toho jdu a roládu jsem vyndala z mrazáku. Nemůže se přeci stát nic horšího, než že se to nepovede a k obědu bude chleba s máslem. V sobotu jsem se vyškrábala z postele a pustila se do toho. Jenže, než jsem umyla nádobí od snídaně a nakrájela sotva dvě cibule, vstal i můj drahý kuchařský asistent a s výrazem "dneska jsem tu šéfkuchař já" ze mě udělal pomocnou kuchařskou sílu. Mohla jsem tedy omýt špenát a okrájet z něho stonky, uklízet bordel, který nadělal a občas něco vyfotit. A samozřejmě - umývat nádobí. Je ale pravda, že mi dokonce dovolil podlévat maso! Vzhledem k tomu, že roláda nakonec byla nad očekávání dobrá, bych asi neměla držkovat.

Ingredience:
1 vykoštěné kuře (koupila jsem u řezníka, protože tak daleko, abych uměla cokoliv vykostit, opravdu nejsem)
300g čerstvého špenátu
6 šalotek nebo 2 větší cibule
jedna palice česneku
5 plátků anglické slaniny
dijonská hořčice, sůl, pepř, olej, máslo
6 brambor

Postup:
Nasekejte nadrobno polovinu množství cibule a pár stroužků česneku a ve větším kastrolu je nechte na rozpáleném oleji změknout. Přidejte omyté a okapané špenátové listy a nechte "zavadnout". Dejte stranou vychladnout.
Troubu zapněte na 200°C. Maso rozložte na fólii kůží naspod a klouby ruky trošku rozklepejte. Osolte, opepřete a potřete hořčicí a poklaďte slaninou. Navrch rozložte vyždímaný špenát. Pomocí fólie zatočte do pokud možno úhledné rolády. Zavažte provázkem.

Ve velké hluboké pánvi (nejlépe takové, kterou potom můžete dát do trouby) maso ze všech stran na oleji opečte, aby se "zatáhlo".

Brambory a druhou polovinu množství cibule nakrájejte na klínky, přihoďte je k roládě, přidejte celé stroužky česneku, osolte, opepřete a poklaďte plátky másla. Trošku podlijte horkou vodou a dejte péct zhruba na hodinu. V průběhu pečení občas promíchejte brambory a otočte roládu. Celé to čas od času polijte vypečenou šťávou.
Hotovou roládu nechte chvilku vychladnout, abyste si (jako někdo) nespálili prsty a krájejte na plátky.

Potom, co jsem byla jako kuchařka odsunuta na vedlejší kolej, jsem se chtěla blejsknout aspoň jako cukrářka. Crème caramel ani crème brûlée bohužel nedopadly nejlépe. Tak snad příště.

Cheesecake z kozího sýra s brusinkami - narozeninový

Vždycky, když jako dárek peču dort, nejsem si tak úplně jistá, že je to vůči oslavenci fér. Dárek by totiž měl udělat radost hlavně jemu. Jenže já tak ráda peču, že mám pocit, že dárek dostávám spíš já. Mám ráda celý ten proces vytváření narozeninového dortu. Vybrat jaký se pro koho hodí, nakupovat ingredience, míchat je a pak nedočkavě sledovat troubu. Být nervózní, jestli se povede. Protože narozeninový dort nemůžu ochutnat. No, vlastně bych mohla, ale dát někomu dort s chybějicí porcí asi není to pravé.

Já: Co bys chtěla k narozeninám?
Máma: Jéžišmarjá, já nevím!
Já: Co kdybych Ti upekla dort? (jsem to ale potvora)
Máma: Jo - cheesecake.

Pro inspiraci na mámin narozeninový dort jsem zaskočila k Tartelette, moc se mi ale nelíbila kombinace s červeným pomerančem. Zdálo se mi, že ke kozímu sýru pasují spíš brusinky (čirou náhodou se nacházající u mě v mrazáku). Brusinkový cheesecake jsem zase nedávno viděla u paní Jaworski, takže jsem oba recepty tak nějak nakombinovala a bylo to. Ingredience vystačí na formu o průměru 26cm.

Náplň:
350g brusinek
100g cukru krupice
500ml vody
nastrouhaná kůra z jednoho citrónu

Do větší pánve jsem dala brusinky, cukr a vodu, přivedla jsem k varu a stáhla oheň na minimum. Za občasného míchání jsem vařila, až omáčka zhoustla a táhla se. Přidala jsem citrónovou kůru a nechala vychladnout.

Korpus:
250g sušenek (moje oblíbené jsou Club, Lotus a nově objevené a v tomhle receptu použité Digestive Bisquits od Marks&Spencer)
30g cukru krupice (příště nedám, korpus je pak zbytečně sladký)
140g rozpuštěného zchladlého másla

Sušenky jsem rozmixovala, smíchala s cukrem a přidala jsem máslo. Vzniklou hmotu jsem napěchovala pomocí sklenice do formy vymazané máslem a dala na 5 minut péct (na 180°C).

Krém:
500g sýra Philadelphia (lze nahradit sýrem Buko - bez toho, že by se výrazně změnila chuť anebo konzistence)
350g čerstvého kozího sýra
250g cukru krupice
15g hladké mouky
5 velkých vajec
2 lžíce zakysané smetany
šťáva z jednoho citrónu

Oba sýry, cukr a mouku jsem v robotu umíchala dohladka. Po jednom jsem přidávala vejce. Přidala jsem smetanu a citrónovou šťávu a míchala, až se všechny ingredience spojily a vznikla hladká tekutá hmota.

Dortovou formu se sušenkovým korpusem jsem pečlivě obalila alobalem, aby se dovnitř nemohla dostat voda (cheesecake se peče ve vodní lázni). Na sušenkový základ jsem nalila polovinu krému, lžící přidala polovinu brusinkové náplně a párkrát jsem do toho šťouchla nožem, aby se vytvořilo brusinkové mramorování. Vlila jsem druhou polovinu krému a opět přidala brusinky. Pokusila jsem se o ozdobné rozvíření brusinek nožem, ale moc se to nepovedlo.
Doprostřed trouby rozpálené na 180°C jsem dala hluboký pekáč naplněný horkou vodou a do něj dortovou formu s cheesecakem. Teď už zbývalo jen doufat, že se voda k dortu nedostane.
Pekla jsem 15 minut a poté jsem snížila teplotu na 120°C a pekla ještě hodinu. Střed cheesecaku se ještě trošku třásl, zatímco okraje už byly zpevněné. A to je to, co jsem chtěla (tak má vypadat "pravý" cheesecake).
Cheesecake jsem vyndala a kolem vnějšího okraje objela nožem, aby při chladnutí nepraskl. Nechala jsem ho vychladnout při pokojové teplotě a potom přes noc v lednici.
Druhý den večer jsem ho zabalila do krabice s mašlí.

Všechno nejlepší k narozeninám!

Abych se přiznala, tak jsem ve skutečnosti neudělala jeden dort. Uplácala jsem totiž nejen narozeninový cheesecake o průměru 20cm, ale i 12 malých cheesecaků ve formě na muffiny od Tescomy jakože "na ochutnávku". Byla jsem totiž děsně zvědavá jak bude kombinace s kozím sýrem chutnat a taky jsem nutně potřebovala vědět, jestli dort vůbec mamce můžu dát.