Žampiony Portobello

Ve středu jsem byla objednaná k zubnímu hygienistovi. Jmenuje se Marcel a vyžívá se v mučení. Asi. Jak jinak by se dalo vysvětlit, že jsem posledně strávila na jeho křesle víc než hodinu a propotila tričko? V očekávání toho nejhoršího jsem se ráno nervózně probudila o hodinu dřív. Využila jsem toho a konečně se mi povedlo jít na farmářský trh hned ráno. V rozevlátých šatech a s košíkem. Připadala jsem si francouzsky a zapomněla na zuby. A ulovila jsem dva obrovské žampiony Portobello.

Portobello je zvláštní otevřená forma krémového žampionu, přezdívaná též „Žampionový steak“. Je velmi chutný, zejména ve všech smažených formách.
Zdroj: České houby a.s.

Co se týká receptu, tak jsem lehce mimo, protože v souboji o roli šéfkuchaře zvítězil drahý a ze mě se stala pomocná ukrajinská síla. Od dřezu se špinavým nádobím jsem si všimla, že žampionům odřezal nožky a oloupal klobouky. Houby pokapal olivovým olejem a opepřil. Pak jsem byla na chvilku vtažena do děje, protože jako přílohu jsme zvolili jednoduché parmezánové risotto. Rozmrazila jsem asi 1/2 litru kuřecího vývaru, nakrájela nadrobno půlku malé cibule, kterou jsem nechala zesklovatět na kousku másla. Nasypala jsem do pánve 100g rýže arborio, promíchala a přilila asi decku bílého vína. Když se tekutina vyvařila, přilila jsem naběračku horkého vývaru. Stále jsem míchala. Pak mě vystřídal drahý a 18 minut míchal a doléval vývar. Risotto nesolím, protože vývar je slaný dost.
Vedle na pánvi se zatím na másle opékaly žampiony - asi tak 8 minut z každé strany (je fakt, že máslo asi nebyla dobrá volba, protože se nám trošku přepalovalo, příště bych žampiony pekla v troubě pod grilem). Do hotového risotta jsem nasypala hrst parmezánu, nechala chvilku stát (kdybych měla tak velkou pokličku, tak bych ho přikryla), promíchala a šli jsme jíst. Teda, nejdřív jsem to samozřejmě vyfotila.

Žampiony Portobello se dají jíst i s lehce bolavou pusou (Marcel se tentokrát krotil). Jsou výborné, mají pevnou strukturu a jemnou chuť. Dovedu si je představit i obalované nebo v bezmasé verzi burgru.

Risotto

Velikánská naběračka, obrovský hrnec, protivná kuchařka. Plesk! a rizoto ze školní jídelny je na talíři.

Kousky kuřete nebo slepice, mražená Mochovská směs, strouhaný eidam, kečup, vařeno s láskou. Plesk! a rizoto od maminky je na talíři.

Orestovaná kuřecí prsa, rýže v sáčku, hrášek z konzervy. Smíchat. Vyrobit 5 úhledných kopečků naběračkou na zmrlinu. Posypat strouhaným eidamem. Hlavně nic víc a nic mín! Vařeno s velkou láskou pro mýho ex.

Zní to děsivě, ale všechna tři rizota jsem měla v určité době ráda a klidně bych si je dala znovu. Když na to ale přijde a mám vařit já podle svých chutí, tak to dělám ještě jinak. Z rizota se stane risotto - snad...

Ingredience (nemám odměřené, je to vždycky od oka a vždycky je toho moc):

• rýže arborio
• máslo
• najemno nakrájená cibule
• bílé víno
• vývar (masový, zeleninový, když nemám dávám vývar v kostce, nějaký německý bio - píše se tam, že je to skoro zdravé, bez glutamátu, tak snad...)

• baby karotka, zelený hrášek, fazolky
• orestovaná vepřová panenka nakrájená na kousky
• houby, které našel v lese někdo, kdo pozná jedlé od jedovatých - doufám v to, protože já je teda rozhodně nerozeznám
• parmezán

Postup:

Ná pánvičce na másle zpěním cibuli, přidám rýži a promíchám. Přidám víno (asi 2 dcl, další 2dcl si dám do skleničky a během vaření upíjím) a za stálého míchání nechám odpařit. Přidám 2 naběračky vývaru, pořád míchám (no, vlastně ne úplně pořád, ale prostě hodně), vždycky když se tekutina skoro odpaří přidám další dávku vývaru. Asi tak po 10ti minutách přihodím zeleninu, houby a maso. Pokračuju v míchání, čekání na odpaření a přidávání vývaru. Po asi 18ti až 20ti minutách mám pryč všechen vývar, rýže je al dente a vypadá, jako že je v takové jakoby omáčičce (ale jen trochu), vypnu oheň a nasypu na to parmezán, promíchám, přikryju pokličkou a nechám asi 2 minuty stát.

Nakonec to nejdůležitější - naliju si další dvojku bílého a i kdyby se to nepovedlo, tak ve stavu mírné ovíněnosti to tolik nevadí. Zatím se to ale pokaždé povedlo.