Někdy o víkendech chodím na brigádu do kavárny. Po tom, co nám šéf koupil nový kávovar se naše káva dá vypít bez mléka a cukru. Ano, i tohle je v Česku možné považovat za úspěch. Za tajemstvím dobrého espressa prý stojí tyto čtyři činitele: kávovar, mlýnek, směs a barista. Kávovar bychom měli, mlýnek snad taky, směs by ušla, teď jenom zdokonalit nás, baristy (my si teda říkáme kavárníci a kavárnice, ale budu používat jakože profi termín).
A tak došlo k tomu, že jsme vyrazili na výlet do Běchovic. Cesta byla strastiplná - už jen vstávat v půl sedmé bylo pro většinu z nás přinejmenším nezvyklé - popojíždění v koloně na Jižní spojce, bloudění ve sněhových závějích a menší dohadování s vrátným kolem parkování.
Školení začalo dobře - dostali jsme luxusní espressa a cappuccina a začalo se. Nejdřív teorie, přestávka na kávu, pak zase teorie, přestávka na oběd, další káva a pak ještě jedna.
Potom přišla praxe. Každý jsme vyrobili dvě espressa a musím říct, že s když vám někdo nastaví kávovar i mletí, jde to samo.
Dalším krokem v naší cestě za lepší kávou bylo cappuccino. To je ovšem věda! Našlehat mléko do pěny a nahřát na správnu teplotu, vytřást všechny velké bubliny, točit konvičkou, až je mléčná pěna krásně hladká a lesklá. A pak - nalití do hrnečku s espressem tak, aby vznikl obrázek - latté art.
Když nám odborník vedl ruku, dělali jsme cappuccina jedna radost. Jak nám ruce pustil, servírovali jsme abstraktní umění. Ale co, učení dělá mistra, takže teď budeme trénovat na našich nebohých hostech.
Kávová bilance - 6x espresso, 2x cappuccino. Uff.
