Kurz vaření v Thajsku

Koncem loňského roku mi jeden kamarád řekl, že jestli sem rychle něco nenapíšu, bude můj blog mrtvej. Vlastně mi to v průběhu roku říkalo dost lidí, což stejně nebylo potřeba. Věděla jsem to sama. Jenže to nešlo; nechtělo se mi nic péct, nic vařit, fotit, vymýšlet. Teď to najednou asi jde. Cítím takovou nenápadnou chuť pokračovat. 
Možná i proto, že tahle zima není blbá jako ty předchozí. Dějí se mi samé skvělé věci - třeba dovolená v Thajsku.
Letěli jsme do Bangkoku, pak do Chiang Mai a nakonec dolů k moři. A právě v Chiang Mai jsem se přihlásila do kurzu vaření, protože - přiznejme si to upřímně - na výpravu do sloní rezervace a koupání se slony v bahně nemám buňky. Musel mi to teda přiznat můj spolucestovatel, ale měl fakt pravdu. Rozmazlená Pražačka, no.
Kurz byl za rohem od našeho hotelu, nevyužila jsem tedy nabízený svoz (=opruz, protože jezdit s ostatními jako pako hodinu po městě prostě nechceš, ale nabízejí to v Thajsku u všech atrakcí pro turisty).
Když jsme se všichni (celkem nás bylo myslím šest) sešli, odvezla nás naše lektorka Boom (vyslovovala se jako Pum, doufám) na ranní trh. Tam nám představila všechny ingredience a měli jsme chvilku na nákupy (nezajímalo mě stejně nic než mango, muhehe).

A pak už hurá do školy.
Vyráběli jsme vlastní curry pastu, předkrm, stir-fried jídlo, curry, nudle, polévku a dezert. V každé kategorii jsme měli na výběr ze tří možností.
Já jsem si vybrala červenou curry pastu (namphrik - gaeng - daeng), červené curry (gaeng - kiew - waan), kuřecí polévku s kokosovým mlékem (tom - kaa - kai), restované mleté vepřové s posvátnou bazalkou (pad - kra - prao - moo), pad thai, papájový salát (som - tum) a samozřejmě sladkou lepkavou rýži s mangem (kao - niew - ma - muang).

Postupně jsme to všechno uvařili a ochutnali a moc jsme se u toho nasmáli, protože Boom byla strašně veselá a pořád dělala legrační obličeje a vtípky. Jeden účastník byl vegan (rybí omáčka se dává do všeho místo soli a z čeho asi bude, mrk, mrk) a taky měl spoustou alergií (třeba na arašídy) a vůbec nejedl ani trochu pikantní jídlo (všechno to dost pálilo), ale Boom byla zřejmě připravena na cokoliv.

Tak a protože Chez Lucie je receptový blog, mám tu pro vás samozřejmě recept. Doma už jsem zkoušela všechny tři druhy curry, všichni zúčastnění to přežili (a že jich bylo).

Červené curry s bambusovými výhonky

Ingredience na 1 porci:
1 lžíce oleje
1 lžíce červené curry pasty (recept následuje nebo si kupte hotovou)
100 g kuřecího masa nakrájeného na kousky
100 g bambusových výhonků, na plátky (koupila jsem v konzervě)
300 ml kokosového mléka
1 lžíce rybí omáčky
2 lžičky palmového cukru
1 lžíce listů z kafrové limety, zbavené tuhých středových řapíků
malou hrst listů z thajské bazalky
1/2 červené chilli papričky na dochucení (nebo víc anebo míň)

Postup:
Na mírném ohni rozmícháme v oleji curry pastu, až se rozvoní. Přidáme kuře a orestujeme ho. Zalijeme kokosovým mlékem, přidáme bambusové výhonky a přivedeme k varu. Ochutíme rybí omáčkou a cukrem. Jakmile se cukr rozpustí, přidáme bazalku a listy z kafrové limety. Lehce promícháme a sundáme z ohně. Podáváme s rýží a nasekanou papričkou.

Červená curry pasta

Ingredience na 3 porce:
5 velkých červených chilli papriček zbavených semínek (pokud používáme sušené, namočíme je předem do vody)
2 lžíce nasekané šalotky
1 lžíce nasekaného česneku
1 lžička nasekaného galangalu
1 lžíce nasekané citronové trávy
1 lžička nasekané kůry z kafrové limety
1 lžička nasekaného kořene koriandru
5 kuliček bílého pepře
1 lžička opražených koriandrových semínek
1 lžička opraženého římského kmínu
1 lžička soli
1 lžička krevetové pasty

Postup:
V hmoždíři rozdrtíme kmín, koriandrová semínka a pepř, přidáme papričky a sůl. Hmoždíme, dokud nejsou papričky i všechno ostatní na kaši. Přidáme zbylé ingredience kromě krevetové pasty a drtíme a drtíme, až to všechno rozdrtíme. Nakonec přidáme krevetovou pastu a ještě trochu pastu pomačkáme. Uff. Případně můžeme všechno rozmixovat v mixéru, ale není to taková sranda.

A ještě pro radost, pár fotek jídla z dovolené. No dobře, dávám je sem pro svou radost, ale co...

Rohlíky, housky, loupáky, koláče a chléb v květináči - pekařský kurz

Podařilo se mi vyhrát další kurz v Prakulu. Bylo to bezva a naučila jsem se spoustu nových věcí a mám z toho hrozně moc fotek a chci vám je všechny ukázat. No dobře, všechny ne, ale bude jich dost.
Hrozně dlouho jsem vybírala, na jaký kurz se mám přihlásit. Thajská kuchyně? Čokoláda? Quiche, pie & tarts? Francouzská kuchyně? Je tak těžké, vybrat jen jeden! Nakonec mi připadalo, že naučit se domácí chleba a pečivo bude asi nejužitečnější, odolala jsem kurzu "čokoláda" a bylo to. Nebude ještě nějaká soutěž? Potřebovala bych nutně vyhrávat tak jeden kurz měsíčně.

Kurz se jmenoval Tajemství dokonalého pečiva aneb chleba v květináči. Vedl ho mistr pekař Martin Hanus a pomáhal mu Zdeněk Marcín (nastoupil do Prakulu za Vaška Friče, který si práve otevřel novou restauraci, do které se už moc těším). Navíc jsme měli k ruce "Barunku", která se pečlivě starala nejen o náš pitný režim a pak jednu hodnou paní "na nádobí" (tu bych potřebovala domů)

Zdá se, že v Prakulu vyznávají heslo "při vaření je nejdůležitější podlejvání" a opět se nás pokoušeli opíjet. Tentokrát (narozdíl od minula) se jim to u mě naštěstí nepovedlo, ale skleničce vína se při vaření rozhodně nebráním.

Naučili jsme se třeba, jak "skoulet" těsto. Oběma rukama, jako pan mistr, to sice neumím, ale bochánky mám krásný.

Z bochánků jsme uváleli rohlíky...

... a upletli housky

Mysleli jste si, že pečivo se sype mákem nebo solí a kmínem? Ale kdepak, nesype! Dekoruje se.

Rohlíčky jsou dnes zvláště vypečené.

Čerstvé pečivo, máslo, pažitková pomazánka, párky od Hudery, hořčice. Ach!

Ať už jim říkáte loupáčky, makovky nebo úplně jinak, teplé s máslem jsou prostě bezkonkurenční (a já se zasnila tak, až jsem je vyfotila jen syrové).



Vyzkoušeli jsme si i chleba. Pšenično-žitný, se škvarky nebo s ořechy. Věděli jste, že ořechy obarví chlebovou střídku nafialovo?

Chleby v květináči jsou efektní, ale někdy se jim, potvorám, z těch květináčů nechce.

Bez práce nejsou koláče, říká přísloví. Doufám, že ta ukecaná paní, která neudělala ani koláč a všude překážela se svým nárazníkovým poprsím, to přísloví zná. Ba ne, koláčů bylo habaděj i pro líné (ale ta paní mě stejně hrozně štvala).

I přes to, že se snažím sníst jen jeden kousek pečiva (a to celozrnného) denně, tak jsem samozřejmě neodolala a dala si. A víte co, bylo to tak dobré, že ani nemám výčitky. Mými favority jsou rohlík sypaný kmínem a solí, ořechový koláč a škvarkový chleba. Blížící se dlouhé studené večery mě zřejmě inspirují k vyzkoušení doma.