Ensaimada - Výzva The Daring Bakers'

Srpnovou (ano, vím, že už skoro konec září, nějak to letí) Výzvu pro nás připravila Swathi z blogu Zesty South Indian Kitchen. Vyzvala nás, abychom se pokusili upéct buď kürtőskalács (u nás známý jako trdelník) nebo ensaimadu.
Na trdelník jsem neměla morálku ani chuť; dávám si ho totiž jen jednou za rok - den před Štědrým dnem - na Staromáku, spolu s hnusným svařákem a nejmilejšími přáteli, a tak jsem se vrhla na ensaimadu. Jedná se o kynutý moučník původem z Mallorky; v receptu se má použít sádlo, což jsem zjistila pozdě (teď, jak to píšu), takže jsem použila máslo jako Swathi ve svém receptu. Ensaimada se tradičně plnívala dýňovou zavařeninou, ale dnes je běžně k dostání i se žloutkovým krémem, čokoládou nebo meruňkami. Já jsem dovnitř nacpala mascarpone s jahodovou a višňovou marmeládou (protože mi přebývalo v lednici) a trochu ze za to stydím. Každopádně ensaimada byla výborná a vláčná a já děkuji Swathi za výzvu.

Ingredience na 4 velké kusy (dělala jsem 8 "malých"):
300 g mouky (namíchala jsem napůl hladkou a polohrubou)
7 g sušeného droždí (nebo 14g čerstvého)
120 ml vlažné vody
1 velké vejce
velká špetka soli
60 g cukru krupice
30 ml olivového oleje
---
100 g změklého másla
---
250g mascarpone
malá sklenička marmelády
---
cukr moučka na poprášení

Postup:
V míse robotu promícháme mouku s droždím (pokud byste použili čerstvé droždí, pak si z něj, lžičky cukru a vody udělejte kvásek a nechte ho 15 minut v teple vzejít).
Přidáme ostatní ingredience a necháme hníst asi 5 minut.
Měkké a poddajné těsto dáme do olejem vymazané mísy, zakryjeme fólií nebo utěrkou a necháme 2 hodiny kynout, až zdvojnásobí svůj objem.
Vykynuté těsto vyklopímě na olejem potřenou pracovní plochu, splácneme ho a rozdělíme na 4 stejné díly (nebo 8, pokud chcete rozumné porce).
Vezmeme jeden díl a vyválíme ho na obdélník asi 30 x 10 cm pomažeme ho čtvtinou másla. Těsto následně pomocí prstů opatrně vytahujeme do délky i šířky (jde to dobře, nebojte), aby bylo co nejtenčí a cca 40 x 18 cm.
Povrch vzniklého obdélníku rovnoměrně pomažeme směsí mascarpone s marmeládou a z delší strany zarolujeme. Vzniklého hada zatočíme do tvaru šneka (vítejte v zoo) a dáme na plech vyložený pečícím papírem. Šneka ani trochu neutahujeme, naopak mu mezi jednotlivými "závity" necháme mezery, aby mohl ještě nakynout.
Plech přikryjeme utěrkou a necháme znovu kynout, tentokrát hodinu.
Troubu si předehřejeme na 180°C a ensaimady pečeme asi 20 minut dozlatova. Upečené je přesuneme na mřížku vychladnout a posypeme je moučkovým cukrem.

Gazpacho

LISTER: Tak, co je s tou polívkou gazpacho? Prosim tě, o co tenkrát šlo?

RIMMER: Teď, když jsem odsouzen, tak ti to řeknu. Polévka gazpacho. Nejhezčí večer mého života. Pozvali mě ke kapitánovu stolu. A to jsem byl v podniku pouhých čtrnáct let. Šest důstojníků a já! Říkali mi „Arnolde“. Jako první chod byla polévka gazpacho. Nevěděl jsem, že se polévka gazpacho podává studená. Dal jsem si zavolat kuchaře a řekl jsem mu, aby ji odnesl a přinesl teplou. Udělal to! Výraz v jejich tvářích mě pronásleduje dodnes!! (Brečí) A já myslel, že se smějou kuchaři, ale celou tu dobu se smáli mně, zatímco jsem jedl svou vařící polévku gazpacho! A pak už jsem nikdy nejedl u kapitánova stolu. To byl konec mé kariéry.

LISTER: Ale, no tak. To se přece může stát každýmu.

RIMMER: Kdyby nám o tom řekli při základním výcviku! Místo, abychom šplhali nahoru a dolů po laně a kopali zákopy. (Křičí) Kdyby nám aspoň jednou řekli: „Polévka gazpacho se podává studená,“ mohl jsem být dneska admirál!!! (Potichu) A místo toho jsem úplná nula, je to tak.

(zdroj: http://www.cervenytrpaslik.cz/scenare/CZ-06-1_Ja_na_druhou.htm)

 

Kromě toho, že se španělská polévka gazpacho podává ledově vychlazená, tak se taky vůbec nevaří, ale jen rozmixuje. Idelální jídlo pro nadcházející horký víkend. Pěkně si dejte vychlazené gazpacho do termosky a hurá k vodě. A ne, že někoho uslyším, jak si stěžuje na vedro! Pokud nejste asfaltér, sklář, kuchař, pekař, řidič z povolání bez klimatizace nebo nemocný, co nemůže vstát z postele, nenadávejte a užívejte si léto.

 

Recept jsem převzala z The Guardian a u třetí verze jsem usoudila, že mám vyladěno na své chutě.

 

Ingredience na 4 - 6 porcí

100 g staršího bílého pečiva (dávám francouzskou bagetu), namočeného na půl hodiny do vody

1 kg velmi zralých rajčat, nakrájených na kousky

1 malá zelená paprika, zbavená semínek a bílých žeber, nakrájená na kousky

1 velká červená paprika, zbavená semínek a bílých žeber, nakrájená na kousky

1 větší salátová okurka, oloupaná a nakrájená na kousky

3 stoužky česneku, oloupané a rozpláclé

140 - 150 ml olivového oleje

2 lžíce sherry octa (dala jsem vinný ocet, ale příště to napravím)

sůl

k podávání: např. vajíčko na tvrdo, černé olivy, nakrájená rajčata a okurky, máta, hladkolistá petržel, jarní cibulka, španělská šunka

 

Postup:

Do mixéru dáme všechnu zeleninu, vyždímaný chléb, olej, ocet a sůl. Rozmixujeme úplně dohladka. Přepasírujeme přes jemný cedník (nebo necháme hrubší strukturu, ale v tom případě bych se asi rozhodla pro loupání rajčat a paprik) a případně dochutíme. Pořádně vychladíme - můžeme podávat i s kostkami ledu - a ozdobíme podle chuti.