Fialkový cheesecake

Fialky rozkvetou a zase odkvetou tak rychle, že možná ani nestihnete říct "fialkový cheesecake". Loni jsem vyrazila do lesa pozdě a našla jen uschlé zbytky, letos to bylo za minutu dvanáct. Šla jsem na línou nedělní procházku do kavárny, obutá do nových, ne úplně pohodlných bot. Po kávě a jablečném dortu jsem si vzpomněla, že všichni kolem mě už mají dávno nasbíráno a tak bych asi měla omrknout stav květů v tom ubohém kousíčku přírody, co mám kousek od domu. Říkám mu les.

Nejdřív jsem šla po cestě a snažila se zahlédnout nějaký modrý kvítek, na který bych dosáhla a nemusela se s kabelkou a v semišových balerínách prodírat houštím. Nepovedlo se a tak jsem shrbená lezla po strání, vysypávala suché listí a hlínu z bot a paběrkovala poslední zbytky polosuchých fialek. Za hodinu jsem jich měla asi půl kelímku. 

 

 

Takhle by to nešlo, zkusím štěstí o kus dál. Ve vlasech větvičky a s poškrábanýma rukama jsem pokračovala po cestičce a před běžci a páry na romantické procházce, které jsem míjela, se tvářila, že nejsem bláznivá. Oni si asi mysleli opak, ale já konečně našla dokonalé naleziště, jedna fialka vedle druhé, na stráni, kam nejde slunce. To sice znamenalo, že tam fialky ještě neodkvetly, ale také to, že půda byla úplně mokrá. Vyškrábala jsem se nahoru, odrazila útok obrovského bernardýna (no dobře, byl za plotem, ale v první chvíli jsem to nevěděla), uklouzla a sjela po mokré hlíně zpátky dolů. Kromě větviček a škrábanců jsem teda vypadala ještě jako prase, ale za chvilku jsem měla opravdu velkou kupu fialek a mohla jít domů.

 

 

Tam jsem fialky trochu umyla a dala uschnout. Část, asi půl hrnku, jsem zbavila stonků a smíchala je s 200g cukru krupice. Třicet nejhezčích kousků jsem kandovala. Jsou dva způsoby, s bílkem nebo bez, zkusila jsem tedy ten druhý. Udělala jsem cukrový sirup a fialky do něj namáčela. Pak jsem pinzetou oddělila okvětní lístky od sebe a každou fialku pocukrovala ze všech stran. Ustříhla jsem stonek a dala na papír posypaný cukrem schnout. Byla to práce pro vraha a obávám se, že ji už nebudu opakovat, ale kdo je trpělivý, jde do toho. Ze zbytku fialek jsem otrhala stonky a šla dělat sirup. Zvážila jsem květy, bylo jich 30g, dala je do misky a zalila 150g horké vody. Nechala jsem louhovat 48 hodin, protože jsem na ně zapomněla, ale měly tam být jen 24 hodin. Slila jsem úplně modrý výluh a přidala asi 180g cukru krupice. Svařila jsem, až se cukr rozpustil, přidala pár kapek citrónové šťávy, čímž došlo k zázraku a sirup zfialověl. Nalila jsem ho do vyvařené láhve a druhý den zjistila, že už není fialový, ale skoro hnědý. Chuť a vůně byly ovšem v pořádku a tak jsem se pustila do cheesecakeu.





 Ingredience na 20cm formu:

150g polohrubé mouky

75g studeného másla

30g cukru krupice

1/2 vajíčka

---

600g krémového sýra (Philadelphia, Buko)

140g fialkového cukru (asi týden naložené fialky v cukru, pak lehce pomixovat)

3 velká vejce

3 lžíce fialkového sirupu

40ml smetany ke šlehání

---

kandované fialky na ozdobu

 

Postup:

Dno otevírací dortové formy vyložíme pečícím papírem. Troubu předehřejeme na 180°C.
Z mouky, másla, cukru a vajíčka zpracujeme drobivé těsto (používám foodprocessor), které upěchujeme na dno formy. Můžeme udělat i nízké okraje. Dáme péct na 10 minut.
Zatím umícháme krém. V robotu na nejnižší rychlost promícháme krémový sýr s cukrem. Po jednom zapracujeme vejce, sirup a nakonec smetanu. Směs vlijeme na předpečený korpus, uhladíme povrch a formou důrazně klepneme o stůl, abychom se zbavili vzduchových bublin.

Pečeme 15 minut na 180°C, poté teplotu stáhneme na 120°C a pečeme ještě 45 minut. Pečeme buď ve vodní lázni - tedy formu velmi pečlivě obalíme alobalem a dáme do hlubšího plechu naplněného horkou vodou nebo normálně, ale na dno trouby dáme pekáč s horkou vodou. Během pečení troubu neotevíráme.

Necháme vychladnout v pokojové teplotě a potom přesuneme vychladit do lednice, nejlépe přes noc. Z formy vyndaváme až zcela vychlazený dort.

Těsně před servírováním ozdobíme kandovanými fialkami.

Rebarborové muffiny s drobenkou

Rebarbora, to je pro mě totální symbol bezstarostnýho dětství. Když jsem byla malá, jedli jsme rebarborový koláč s drobenkou celou sezónu (a já bych ho bývala mohla jíst celý rok). Znamenal, že prázdniny se blíží a že po zimě plné jablkových koláčů (nic proti nim, ale podzim a zima jsou příliš dlouhé a ovocně jednotvárné) a nenáviděné hrůzy jménem "piškot", už bude jenom líp. Jahody, třešně, borůvky, maliny, meruňky, broskve, rybíz, angrešt - nikdy nestihnu upéct, uvařit a zavařit všechno, co bych chtěla. Ale rebarboru, tu si nenechám ujít nikdy.

Recept jsem převzala z joy of baking

Ingredience na 18 menších muffinů:
240ml mléka
2 vejce
1 lžička vanilkového extraktu
390g hladké mouky
150-200g cukru krupice
1 lžíce prášku do pečiva
špetka soli
113g vychlazeného másla
2 střední stonky rebarbory
30g rozpuštěného másla

Postup:
Troubu předehřejeme na 180°C. Formu nebo formy na muffiny vyložíme papírovými košíčky.
V misce prošleháme vejce s mlékem a vanilkou.
Do velké mísy prosejeme mouku s práškem do pečiva a solí, přidáme cukr a máslo a pomocí prstů vytvoříme sypkou směs. Vznikne něco jako jemná drobenka. Odebereme si hrnek směsi a dáme stranou. Do zbytku vmícháme oloupanou a na cca centimetrové kousky nakrájenou rebarboru. Přilijeme vaječnou směs a zlehka promícháme, spíš jen tak halabala, než to moc rozmíchávat. Muffiny by pak byly tvrdé.
Těsto rozdělíme do připravených forem.
Do hrnku odsypané směsi přilijeme rozpuštěné máslo a vidličkou promícháme, až vznikne klasická drobenka.
Na každý muffin dáme asi dvě lžičky drobenky a dáme péct na 25-30 minut, propečení vyzkoušíme špejlí.

Rebarborový crumbl

Já prostě miluju rebarboru. V koláči, v salátu, v alko i nealko nápojích, občas schroupu pár kousků jen tak za syrova, i když se všude píše, že se to nemá. Taky se stonky mají prý oloupat a předvařit, než se dají do koláče. Už se nepamatuji, jestli rebarboru mamka loupala nebo ne, ale nepředvářela ji určitě a reveňový koláč s drobenkou byl v dětství jeden z mých nejoblíbenějších. Protože jsem osoba líná, tak jsem se při výrobě sirupu na loupání vybodla a zbylá dužina je velmi poživatelná i se slupkou. Jak jste asi poznali, zatím žiju.
Lidová (internetová) moudrost říká, že po svatém Janu už se rebarbora nemá konzumovat vůbec, kvůli vysokému obsahu nějakých kyselin či čeho, takže neleňte a vyzkoušejte tenhle super snadný dezert teď, dokud je to bezpečné. Vzhledem k tomu, že rebarbora je zelenina, budeme ho považovat za dietní. Ha!

Recept je převzatý z knihy Deník Dity P.

Ingredience na 4 malé porce:
3 hrnky rebarbory, pokrájené na kousky
2 lžíce cukru krupice
---
50g másla
60g ovesných vloček
50g hladké mouky
65g třtinového cukru

Postup:
Troubu si předehřejeme na 180°C. Čtyři malé zapékací misky vymažeme lehce máslem.
Z másla, vloček, mouky a třtinového cukru připravíme drobenku.
Rebarboru dáme do misky a zasypeme ji cukrem. Necháme asi 5 minut stát, poté ji rozdělíme rovnoměrně do připravených misek a zasypeme drobenkou.
Pečeme asi 25 minut, až drobenka zezlátne a rebarbora začne lehce probublávat na povrch.
Před podáváním necháme chvilku zchladnout a podáváme třeba se zmrzlinou, oslazenou zakysanou smetanou nebo bílým jogurtem.
Crumbl můžeme připravit i jedné velké zapékací míse.

Můj rebarborový crumbl není vizuálně příliš přitažlivý - nevím proč, ale nemám štěstí na červené stonky a všechny moje rebarborové výtvory končí zeleno-hnědě.

Chřest s ančovičkovým máslem a ztraceným vejcem

Jsem ve skluzu. Chřestová sezóna se blíží ke svému konci a já jsem se uráčila zveřejnit první recept. Dokonce si teď uvědomuju, že tohle byl vůbec první letošní chřest. Ostuda no. 

Recept je z kuchařky Zpátky domů od Hanky Michopulu (na podzim jí má konečně vyjít další - těšíte se tak, jako já?)

Ingredience pro dvě nanažrané osoby:
500g chřestu (dělala jsem z bílého, ale ze zeleného to samozřejmě jde taky)
3-4 filety ančoviček v oleji
60g másla
šťáva ze 1/4 citrónu
2 vejce
parmezán, olivový olej, pepř
ocet, sůl, cukr, plátek citrónu

Postup:
Změklé máslo prošleháme s jemně pokrájenými ančovičkami, citrónovou šťávou a pepřem.
Přivedeme k varu vodu s octem a připravíme si k ruce vejce (ztracené vejce se vaří 3-4 minuty a abychom je měli hotová zároveň s chřestem, je potřeba si to trošku zorganizovat).
Chřest podle potřeby oloupeme, okrájíme konce a povaříme v osolené a oslazené vodě s plátkem citrónu - trvalo mi to 12 minut, ale každý chřest je jiný, tak pozor na převaření.
Zatímco se vaří chřest, připravíme ztracená vejce (a v lepším případě si také nahřejeme talíře).
Chřest přecedíme a lehce zakápneme olivovým olejem. Na nahřáté talíře urovnáme chřest a vajíčko, přidáme kopeček (nebo dva) ančovičkového másla, posypeme hoblinami parmezánu a podle chuti opepříme čerstvě mletým černým pepřem.

Jehněčí plec na česneku s rozmarýnem

Nedávno jsem čekala na Národce na tramvaj, měla jet až za pět minut, tak jsem šla očíhnout knížky do "Levných knih". Samozřejmě jsem se zasekla v sekci kuchařek a co nevidím - útlá mini-kuchařka s názvem Telecí, skopové, jehněčí, kůzlečí maso. Sice bez obrázků (nojo, já vím, že o obrázcích to není), ale jen za 7 korun. Uznejte, že to jsem tam nemohla nechat. 
V sobotu před Velikonocemi jsem koupila u řezníka krásnou jehněčí plec a v neděli dopoledne jsem si vzpomněla na svojí novou kuchařku. Česnek, bylinky, máslo, víno... Hmmm, to zní dost dobře.

Ingredience:
1kg jehněčí plece
---
125g másla
2 pořádné stroužky česneku
2 lžíce čerstvého rozmarýnu
sůl
pepř
---
100 ml červeného vína
1/2 lžíce hladké mouky
100 ml masového vývaru

Postup:
Troubu si předehřejeme na 190°C.
Připravíme bylinkové máslo - změklé máslo smícháme s nadrobno nasekaným rozmarýnem a prolisovaným česnekem, osolíme a opepříme. Jehněčí plec svážeme provázkem do úhledného válečku a potřeme jí ze všech stran připraveným máslem. Pečeme v předehřáté troubě asi hodinu (já měla 750g kus masa a 45 minut mu stačilo přesně akorát). Opečené maso vyjmeme z pekáče a zabalíme do alobalu.
Pekáč s výpekem postavíme na sporák, přivedeme k varu a zasypeme ho moukou. Vzniklou jíšku necháme asi 2 minuty provařit a zalijeme vínem. Necháme odpařit alkohol a přilijeme horký vývar. Vaříme ještě asi 3 minuty, nebo až se omáčka zredukuje na požadovanou hustotu. Dosolíme a dopepříme podle chuti.
Naporcované maso polité omáčkou podáváme třeba s bramborovou kaší a lehkým salátem.

Kdo by to byl řekl, jak poslouží kuchařka za 7 Kč?!

Velikonoce

Vždycky si říkám - nebudu sledovat předpověď počasí, stejně kecaj' - a pak stejně podlehnu a podle jejich předpovědi si naplánuju víkend. Bude hnusně, zima, déšť a kdovíjaká pohroma. Nejlíp zůstat doma a něco dobrého si navařit a napéct. Velikonoce přímo lákají vyzkoušet spoustu dobrot, které jsem nikdy nedělala. Beránek, mazanec, nádivka, telecí, jehněčí a bůhvícoještě.

Předpověď se ale nesplnila, naopak bylo krásně. Místo víkendového kuchařského maratonu jsme tedy s drahým vysedávali ve Viničním altánu, courali po Praze a užívali si sluníčka. Abychom neumřeli hlady, tak jsme se i vaření a pečení lehce věnovali.

K obědu jsme měli kuřecí vývar s bylinkovými nočky a zeleninou (sežrán nekompromisně bez fotodokumentace) a telecí řízky se šťouchanými bramborami s jarní cibulkou.

Jedlé dárky se u nás v rodině (a u drahého zjevně taky) setkávají s kladnými ohlasy, takže jsem se pustili do výroby borůvkových zajíčků. Chudáčci nám trošku zmodrali a taky jim padaly hlavičky, ale zamaskovali jsme to mašlí a voilà!

A nakonec, protože mi bylo jasné, že pondělní ráno se neobejde bez pomlázky a "dejte vejce malovaný" a taky proto, že vajíčka natvrdo jsou hnus, vyrobili jsme velikonoční macarons v jarních barvách.

Řekni řeřicha

Haha. Já sama mám dost špatné "ř", ale což - já to nebudu muset číst. Aspoň ne nahlas.

Nevzpomínám si, že by v půlce března v Praze kdy sněžilo. No dobře, asi sněžilo, ale člověk prostě negativní zážitky z mysli vytěsňuje. Na základě toho debilního počasí jsem si řekla, že se budu tvářit jarně a vypěstuju si nějaké bylinky v truhlíku za oknem. Bohužel jsem při nakupování malých sáčků s krásnými obrázky nějak zapomněla, že neumím nic vypěstovat. Nevím, jak se ze semínek stane voňavá bazalka/petrželka, pažitka či co. Zahubím i kaktus. Odvahu k zasetí tak složitých a náročných rostlin jsem zatím nenašla. Je potřeba začít pomalu.
Ze základky si pamatuju, že vypěstovat řeřichu na vlhké vatě se povedlo všem, takže, hurá do toho! Moje zahrádkářská neschopnost je tak velká, že zásadní úkol - nasypat semínka na vlhkou vatu jsem svěřila do rukou odborníka. Dál už jsem se o svojí řeřichu starala sama. No, starala. Jde to rychle. Třikrát jsem jí zalila a několikrát vyfotila. A pak si na ní smlsla v dobrém salátu.

Pozn. Ne, nejsem tak moc neschopná, že bych si najala Přemka Podlahu, aby mi zasel řeřichu. Nějak se k tomu setí nachomýtl můj drahý, jehož maminka je květinářka (nebo zahradnice?), takže jsem ho díky tomu pasovala na odborníka.