středa 27. srpna 2014

Velká sýrová nakládačka - Kapr na kmíně

 
Už si ani nepamatuju, kde jsem prvně narazila na zmínku o soutěži v nakládání hermelínu - Velké sýrové nakládačce - a ani jak mě napadlo se přihlásit. Jak můj první naložený sýr skončil, si můžete přečíst tady a jaké to bylo následující roky pak tady, tady a tady. Letos jsem nestíhala ještě víc než obyčejně a tak jsem se nepřihlásila. Bylo mi to moc líto, hlavně když jsem viděla fotky - každý rok se mi hermelíny líbí víc a víc.
Holky organizátorky na mě naštěstí nezanevřely a když jsem nemohla přijít, poslaly mi na rozveselení svou hermelínovou kuchařku Velká sýrová nakládačka. Kromě toho, že mám velkou sýrovou radost a moc jim to přeju - Nakládačka je jedna z mých nejmilejších akcí - jsem strašně nadšená, protože mám konečně recept na nejlepší hermelín, který jsem kdy ochutnala. Kuba a Honza, jeho autoři, jsou úspěšní nakladači a každý rok je jejich výtvor na některém z předních míst. Zkuste si tedy naložit jejich Kapra na kmíně nebo si pořiďte kuchařku a inspirujte se u dalších nakladačů nebo originálních receptů autorek Káči a Ivy.



Ingredience:
4 vyzrálé hermelíny
1 větší cibule
1  svazek kopru
1/4 kostky másla
6 stroužků česneku
1 lžička kmínu
špetka chilli
mletý pepř
4 feferonky
slunečnicový olej

Postup:
Hermelíny necháme změknout v pokojové teplotě a odřízneme jim vršek. Vnitřky spodních částí vydlabeme a hmotu dáme do misky. Smícháme ji s jemně pokrájenou cibulí, polovinou kopru nasekaného nadrobno, máslem, prolisovaným česnekem, kmínem, chilli a pepřem.
Směs důkladně promícháme a naplníme jí hermelíny. Přiklopíme odkrojenými vršky.
Hermelíny vložíme do sklenice, prokládáme je snítkami kopru a ještě trochou kmínu. Přidáme feferonky a zalijeme olejem tak, aby bylo všechno ponořené.
Necháme 3 dny v lednici a pak ještě asi dva dny mimo ni.
Podáváme v pokojové teplotě s čerstvým chlebem


A jaký nakládaný hermelín je váš oblíbený?

středa 13. srpna 2014

Éclair caramel au beurre salé


foto: Jiří Ondráček
Neměla! Neměla jsem sem tuhle fotku dávat dřív, než dopíšu text. Teď na ni koukám a nemůžu se ani trochu soustředit. Myslím na Paříž, na zpožděné letadlo a tak trochu zoufalé půlnoční pobíhání po letišti, na svou špatnou francouzštinu a tu spoustu sladkostí, které jsem dokázala za den a půl sníst. Na butik Pierra Hermé a hlavně - na malý kiosek L'Éclair de génie uprostřed nákupního centra. Na úhledné banánky (jakkoliv se mi to označení příčí, protože si u toho vždycky vzpomenu na třený banánek s tukovou polevou a všechno se tím pokazí) vyskládané pod skleněnou vitrínou a milou prodavačku vyděšenou z množství mých tašek s logem různých cukráren. Na největší sebeovládání, jaké jsem kdy musela projevit, abych nekoupila všechno, ale vybrala si jen dva kousky. Na ochutnávání na hotelu a jediný moment, kdy mi bylo líto, že jsem na výletě sama a nemám se s kým podělit o to karamelové štěstí. 
Hned po návratu jsem si našla recept, udělaly jsme si s Terezií pečící večírek a éclairs jsme vyzkoušely.

originál
 
první pokus - vizuálně nejpodobnější, ale dovnitř se vešlo málo krému

Spokojená jsem nebyla (já teda málokdy jsem) a slíbila si, že to vyladím. Ale znáte mě - odkládala jsem to pořád dál, až na neurčito, až mě ponoukla Karolína z Café Lounge, abych je zkusila upéct u nich. Vzala jsem osvědčený recept na odpalované těsto od Lukáše Pohla a s malou dušičkou jsem se do toho pustila. Profesionální trouba, se kterou už pár měsíců peru, projevila nečekané pochopení a vylezlo z ní to nejlepší odpalované pečivo, jaké se mi kdy povedlo. Yes! Bohužel, nebyl k mání fondán a tak jsem udělala polevu z karamelu a moučkového cukru.


Kvůli fotce, kterou jsem nestihla pořídit a taky proto, že jsem se chtěla pochlubit jaká jsem šikovná, jsem éclairs ještě jednou upekla doma a vzala je na výlet do Čarovného mlýna. Vzhledem k tomu, že je úspěšně otestovalo několik šílených foodies ve stadiu pokročilé přejedenosti (nejmenovaná slečna vyjedla zbytek krému ze zdobícího sáčku) považuji recept za vyladěný. Takže - šup do toho!

Recept je poskládaný ze dvou - těsto od Lukáše Pohla, krém a glazé od Christophe Adama.

Ingredience na cca 13 kousků:
62,5 g  mléka
62,6 g vody
50 g másla
2,5 g cukru
špetka soli
84 g hladké mouky
105 g vajec (2 velká)
---
90 g cukru krupice
1 plátek želatiny (2g)
115 g smetany ke šlehání
60 g soleného másla (nebo obyčejného s cca 1/4 lžičky fleur de sel nebo maldonky)
250 g mascarpone
---
50 g cukru krupice
100 g smetany ke šlehání
30 g glukózy (nebo tekutého medu)
7 gramů soleného másla
210 g fondánu (koupila jsem v Intersparu - potahovací hmota)
---
Případně 100 g cukru na karamelové křupinky

Postup:
Mléko, vodu, máslo, cukr a sůl dáme do kastrolu a přivedeme k varu. Najednou vsypeme všechnu mouku a na středním ohni "odpalujeme" těsto. Mícháme, až se na dně i stěnách kastrolu utvoří souvislý bílý povlak. Necháme zchladnout a postupně vmícháme vejce. Vznikne hladké lesklé těsto, kterým naplníme cukrářský sáček a na plech vyložený pečícím papírem nastříkáme v dostatečném rozestupu budoucí éclairs.
Troubu (bez horkovzduchu) předehřejeme na 200°C (v profesionální stačilo 180°C) a éclairs pečeme asi 25 minut dozlatova. Během pečení za žádnou cenu neotevíráme troubu. Po vyndání z trouby každý éclair propíchneme nožem, aby vyšla pára a zůstal křupavý. Všechny ty triky, kdy během pečení měníme teplotu, otevřeme troubu, aby vyvětrala a do dvířek vrazíme vařečku, tak tyhle u mě vedly pouze a jedině k tomu, že nafouknuté těsto dříve či později splasklo nebo bylo uvnitř syrové.
Na krém si nejprve připravíme karamel. Cukr dáme do širšího kastrolu se silným dnem a na mírném ohni ho utavíme na karamel. Jakmile se na povrchu začne tvořit zlatá pěna, přidáme máslo, rozmícháme dohladka a vlijeme smetanu (oboje by mělo mít aspoň pokojovou teplotu, ale smetanu se nebojte předem ohřát, nebude to tak prskat a v karamelu se neutvoří hrudky, které byste museli rozvařit). Necháme vychladnout asi na 50°C, mezitím si do ledové vody namočíme želatinu. Když nabobtná, vyždímeme ji a vmícháme do karamelu. Necháme vychladnout na pokojovou teplotu a postupně zašleháme mascarpone. Misku s krémem zakryjeme fólií a dáme chladit do lednice aspoň na čtyři hodiny.
Navrch budeme potřebovat lesklou glazuru. Cukr utavíme na karamel a jakmile se začne na povrchu tvořit zlatá pěna, přidáme glukózu a máslo a po rozmíchání i smetanu. Necháme trochu vychladnout a zatím ve vodní lázni rozpustíme fondán. Postupně do něj zašleháme karamel a necháme vychladnout.
Pokud chceme navrch éclairs dát křupinky z karamelu, tak prostě jen utavíme cukr na středně tmavý karamel a vlijeme ho na plech vyložený pečícím papírem. Po vychladnutí nalámeme na střepy.
Máme všechny komponenty, můžeme jít sestavovat.
V L' Éclair de génie éclairs nerozkrajují, ale plní je malou dírkou ze strany. Protože nemám tak tenkou koncovku na zdobící sáček, rozkrajuji je podélně a plním tak, jako větrníky. Ať tak nebo tak, nešetříme krémem.
Glazuru trochu zahřejeme, třeba v mikrovlnce nebo ve vodní lázní a namáčíme do ní vršky éclairs, můžeme je dozdobit karamelovými střepy. Vychladíme. Podáváme ihned, nejlepší jsou první den.

Nakonec bych chtěla říct, že je lepší tenhle recept nezkoušet, protože slaný karamel způsobuje závislost. Abyste pak neřekli, že jsem vás nevarovala.

neděle 27. července 2014

Tvarohová zebra s levandulí - Výzva The Daring Bakers'


Červencovou výzvu pro nás připravila Ruth z blogu The Crafts of Mommyhood. Vyzvala nás, abychom byli kreativní a připravili dort nebo koláč s překvapením. Jaké to bude překvapení nechala na nás. 
Po prostudování receptů, které pro nás Ruth vybrala, jsem byla natěšená na splnění výzvy. Udělám dort, ze kterého po rozkrojení vypadnou čokoládové bonbony? Nebo raději chlebíček, ve kterém se skrývá srdce? Jenže, jak už je u mě zvykem, čím víc se mi výzva líbí, tím později se do ní pustím. Na začátku měsíce hekťák, abych v práci všechno stihla před dovolenou, pak odjezd a návrat s brutálním nachlazením. S horečkou a v třicetistupňových vedrech (která normálně miluju) jsem rozhodně nezvládala cokoliv péct, zmohla jsem se jen na ležení a cpaní se melounem. Dnes je mi po téměř dvou týdnech trochu lépe a tak jsem se rozhodla zabít dvě mouchy jednou ranou - splnila jsem výzvu a zároveň mám napečeno na zítra do kavárny. Juch!
Na nic složitého jsem nakonec nenašla sílu, takže jsem jen modifikovala recept, který mám už dávno vyhlídnutý u Anny.

Ingredience na formu o průměru 23-25 cm
225 g polohrubé mouky
100 g másla
50 g cukru krupice
špetka soli
1 vejce
---
1 kg měkkého tvarohu ve vaničce
2 vejce
100-150 g cukru krupice (podle vaší chuti)
150 ml mléka
1,5 balíčku vanilkového pudingu
1 lžička levandulového extraktu
1 lžíce sušených levandulových květů
fialové potravinářské barvivo

Postup:
Z mouky, másla, cukru, soli a vajíčka rychle vypracujeme těsto - nejlépe to jde ve foodprocessoru - a vyložíme jím dno i boky dortové formy.
V míse smícháme tvaroh s vajíčky a cukrem a přidáme puding rozmíchaný v mléce. Nakonec vmícháme levandulový extrakt a květy.
Polovinu krému odlijeme do jiné mísy a obarvíme na fialovo.
Troubu předehřejeme na 190°C.
Do středu připravené formy dáme vrchovatou lžíci světlého krému. Na něj vrchovatou lžíci fialového krému. Takto střídáme obě barvy, až vypotřebujeme všechen krém. Formou zlehka klepneme o stůl, abychom získali hladký povrch koláče.
Pečeme asi hodinu, až kraje koláče zhnědnou a střed se zpevní.
Necháme chvilku vychladnout a pak vyndáme z formy. Před porcováním necháme zcela vychladnout nebo klidně vychladit v lednici.


Vím, že jsem výzvě mohla (a chtěla) dát víc, ale i tak jsem spokojená. Můžu si odškrtnout další recept, na který jsem se chystala už roky a nepřeslazený tvarohový koláč s levandulí je výborný. Dort s překvapením si můžu nechat na dlouhé zimní večery. Díky Ruth za zábavnou výzvu. A vy mrkněte na výtvory ostatních Odvážných pekařů, tenhle měsíc je na co koukat!

úterý 8. července 2014

5. narozeniny (s Antoniem Bachourem)


Nikdy bych nevěřila, že se můj blog někdy dožije pěti let. A je to tady! Musela jsem se podívat na loňský narozeninový post, abych se ujistila, že to nejsou čtyři, ale opravdu pět. Páni.
Jsem trochu dojatá, přeci jen, není to úplně málo. Když se tak zamyslím, tak máloco v životě jsem dělala (dobrovolně a ráda) víc něž pět let. Jestli vůbec něco.
Vím, že s postupujícími roky zápisky na blogu řídnou, přeci jen asi nejsem šílená grafomanka, ale spíš jen bláznivá pekařka. Kdo mě sleduje na Instagramu, ten ví, že peču o sto šest, ale prostě to nestíhám fotit a sepisovat.
Tím spíš jsem vděčná, že počet vás - fanoušků - stále roste, že si najdete čas na milé komentáře nebo že m posíláte fotky toho, co jste podle mě upekli. Jako nejlínější osoba, kterou znám, totiž nutně potřebuji nějakou motivaci, abych se zvedla a NĚCO dělala. Tou motivací jste právě vy a já vám za to z celého srdce moc a moc děkuji.
No a když má blog ty narozeniny, upekla jsem si něco, co je v mém seznamu "k upečení", až neslušně dlouho. Zároveň jsem si taky vyzkoušela první recept od Antonia Bachoura před tím, než se vrhnu na nějaký děsivě složitý dort.

Key Lime Tarts s malinami podle Antonia Bachoura
na 24 porcí

Ingredience:
360g změklého másla
280g moučkového cukru
3 vejce
100g mletých mandlí
špetka soli
180g hladké mouky
540g dortové mouky (jednoduše připravíme tak, že navážíme 540g hladké mouky, odebereme z ní 8 lžic a nahradíme je osmi lžícemi kukuřičného nebo bramborového škrobu, poté 4x přesejeme přes jemné sítko)
---
2 plechovky slazeného kondenzovaného mléka (každá 397g)
6 žloutků
250ml šťávy z Key limet (přiznávám použití obyčejných a stydím se)
---
maliny
máta na ozdobu
Antonio maliny potírá jakousi neutrální lesklou polevou od Valrhony, která se prodává v pětikilových kbelících, tak jsem si ji dovolila vynechat (pššššt!)

Postup:
Máslo s cukrem vyšleháme do pěny a po jednom zapracujeme vejce. Přidáme mandle, sůl a hladkou mouku a promícháme. Nakonec přisypeme dortovou mouku a mícháme dohladka. Těsto rozválíme na tloušťku 3mm a necháme vychladit.
Připravíme si 24 malých (odhaduji 8cm) ráfků na pečení a vyložíme je těstem. Dna propícháme vidličkou, aby se těsto při pečení moc nenafukovalo. Dáme chladit na minimálně 30 minut.
Mně se těsto díky vysokému obsahu másla a vedru zdálo na válení nevhodné, takže jsem ho vytvarovala do koule, trochu splácla, zabalila do fólie a nechala vychladit. Pak jsem z něj odlupovala kuličky, které jsem namačkala do forem na muffiny (ano, vlastním asi 10 forem na dorty a 5 na koláče, ale fakt nemám 24 ráfků na pečení a nechystám se si je pořídit. Nebo jo?). Formy na muffiny jsou trochu menší a tak mi vyšlo 24 ks + 4 tartaletky o průměru cca 12cm.
Troubu předehřejeme na 180°C (160°C horkovzduch) a pečeme asi 20 minut, dozlatova.
Zatím si připravíme krém.
V míse prošleháme kondenzované mléko se žloutky. Přidáme šťávu z limet (mně stačilo 6 ks, ale záleží na šťavnatosti) a důkladně promícháme. Krém trochu zhoustne. Rozdělíme ho do předpečených košíčků a pečeme na 170°C (150°C na horkovzduch) asi 12 - 15 minut, až náplň zpevní, ale střed se ještě trochu třese.
Necháme vychladnout a poté alespoň hodinu vychladit v lednici. Ozdobíme čerstvými malinami a mátovými lístky.

pátek 4. července 2014

Panna cotta z bezových květů s bezinkovo-vinným a citrónovým želé

foto: Café Lounge
Taky máte pocit, že jaro a léto letí jako blázen a vůbec všechny ty plody přírody nestíháte? Mrk a bez je v čoudu. Mrk podruhé a kunratické jahody jsou skoro pryč. Mrk potřetí a kdo-to-má-sakra-stíhat-všechno-najednou? Třešně, meruňky, borůvky, rybíz, angrešt, maliny, broskve, do toho navíc zelenina a já si místo toho, abych s tím NĚCO dělala, pojedu příští týden na dovolenou.
Když už jsme v tom bezu - a předpokládám, že sirup máte navařený - dám sem recept na jednu náramnou lahůdku, kterou jsem připravila pro Café Lounge. Díky tomu, že se při přípravě nepoužívají květy, ale pouze sirup, nejsme limitováni tou krátkou chvilkou, kdy bez kvete.

Ingredience na 4 porce:
bezinkovo-vinné želé
1dcl bílého vína
50ml sirupu z bezových květů
případně cukr podle chuti
1,5 plátku želatiny
---
panna cotta
500ml smetany (30% stačí)
100ml sirupu z bezových květů
případně cukr podle chuti
4 plátky želatiny
---
citrónové želé
150ml vody
1 velký citron
cukr podle chuti
2,5 plátku želatiny

Postup:
Začneme s bezinkovo-vinným želé.
Do studené vody namočíme na deset minut plátky želatiny. Zatím necháme přejít varem víno se sirupem a pokud doslazujeme, tak i s cukrem. Sundáme z ohně a vmícháme vyždímané plátky želatiny. Rozdělíme do čtyř skleniček o objemu cca 180ml a dáme chladit do lednice.
Do studené vody namočíme na deset minut plátky želatiny. V kastrolu smícháme smetanu se sirupem a cukrem a přivedeme k varu. Občas zamícháme. Sundáme z ohně a vmícháme vyždímanou želatinu. Necháme stát, až směs vychladne asi na 50°C. Promícháme ji a opatrně rozdělíme do skleniček se zatuhlým bezinkovo-vinným želé - nejlépe nalévat přes lžící, aby se želé neporušilo. Dáme opět ztuhnout do lednice.
Připravíme citrónové želé.
Do studené vody namočíme na deset minut plátky želatiny. Do kastrolu dáme vodu, vymačkáme citrónovou šťávu a osladíme. Přivedeme k varu a vmícháme vyždímané plátky želatiny. Nalijeme na tácek s okrajem nebo do širší nádoby, aby hladina dosahovala do cca 2cm výšky. Dáme zatuhnout do lednice. Poté nakrájíme na kostičky a navršíme na zatuhlou panna cottu.
Podáváme co nejdříve, panna cotta časem gumovatí.
Na tenhle recept, který jsem vynalezla, jsem opravdu pyšná. Je to neuvěřitelně dobré a do horkých letních dnů jako dělané. Panna cotta je jeden z mých nejoblíbenějších dezertů - miluju vymýšlení nových kombinací chutí. Jaká je ta vaše nej?

středa 2. července 2014

Mini-cheesecakes z bezových květů




Letos jsem sběr bezových květů značně podcenila. Poprvé jsem vyrazila moc brzy, kdy kvetly jen vršky keřů, kam jsem nedosáhla.
Podruhé jsem se těšila, jak si nasbírám velkou kupu během výletu do Všenor na slavnostní otevření byof baruCidrerie. Jenže slunce, příjemná společnost a hlavně strašně dobrý cidre způsobili, že nachystané nůžky zůstaly v kabelce a já byla ráda, že jsem došla domů po svých a nezapíchla se jimi.
Třetí sběr byl úspěšný a kromě nádherně vykvetlých voňavých květů jsem v parku objevila ještě dvě dortové formy. Zatím se je zdráhám použít, ale nějak jsem je tam nemohla nechat. Ze všech květů jsem uvařila sirup, ale asi ho bylo málo – zbývá poslední láhev.
No a těsně před tím, než bez odkvetl úplně, jsem stihla ještě čtvrtý sběr. Bylo to tedy spíš paběrkování, na každém třetím keři jeden květ, ale zase jsem si aspoň udělala pěknou hodinovou procházku. Nasbírané květy jsem naložila do smetany a tu pak přidala do mini-cheesecakes.
Protože na horách prý ještě bez kvete, rychle pro něj a šup s ním do smetany. Pro nehoraly – recept schovat na příští rok. Je to totiž pecka!

Ingredience na 12 mini-cheesecakes:
115g polohrubé mouky
57g studeného másla
30g cukru krupice
1/2 vajíčka
---
450g krémového sýra (Philadelphia, Buko)
65g cukru krupice
80ml sirupu z bezových květů
2 vejce (plus půlka z ingrediencí na korpus)
50ml smetany ke šlehání
3-4 velké plně rozkvetlé květy černého bezu
---
cca 75g krémového sýra + sirup z bezových květů podle chuti

Postup:
Den až dva předem naložíme květy do smetany. Ostříháme pokud možno jen květy, stonky zahodíme.
Troubu předehřejeme na 180°C. Připravíme si formu na muffiny, můžeme vyložit papírovými košíčky. Já mám silikonovou a nevykládám.
Z mouky, másla, cukru a vajíčka zpracujeme drobivé těsto (používám foodprocessor), které upěchujeme do připravené formy. Dáme péct na 7-10 minut, až kraje zezlátnou.
Zatím umícháme krém.
V robotu na nejnižší rychlost promícháme krémový sýr s cukrem a sirupem. Po jednom zapracujeme vejce a nakonec scezenou smetanu. Květy pořádné vyždímáme, mělo by zůstat aspoň 30 ml smetany.
Troubu stáhneme na 150°C. Formu s předpečeným základem dáme do hlubšího plechu a rovnoměrně do ní rozdělíme krém. Klepneme plechem o stůl, abychom se zbavili vzduchových bublin. Do plechu nalijeme vařící vodu, aby alespoň 2/3 výšky formy byly ponořené. Pečeme 22 minut.
Necháme zcela vychladnout (opatrně vylijeme vodu z plechu) a poté přes noc vychladit v lednici. Teprve zcela vychlazené dortíky opatrně vyjmeme z formy a zdobíme krémem z krémového sýra, který jsme osladili sirupem.

pátek 27. června 2014

Cinnamon Rolls / Skořicové rolky - Výzva The Daring Bakers'


Skořicové rolky jsou pro mě klasické utěšující jídlo; měkké, nadýchané, sladké a lepkavé, se sklenicí mléka (které nemám ráda) nebo kakaa (které ráda mám, ale je mi z něj vždycky trochu těžko). Když venku prší nebo je člověku třeba tak nějak smutno. Rolky se navíc nemusí omezovat jen na náplň ze skořice, boží jsou samozřejmě s čokoládou nebo vanilkovým krémem, naslano nebo prostě s něčím dobrým, co přebývá v lednici. Například se zbytkem marmelády z lesního ovoce smíchaným s trochou Philadelphie.
Červnovou Výzvu pro nás připravila Shelley z blogu C Mom Cook. Vyzvala nás, abychom upekli rolky, skořicové nebo jiné, podle daných nebo jakýchkoliv jiných receptů.

Já jsem si vybrala recept od Petera Reinharta, který nám Shelley poskytla, polovinu těsta jsem naplnila skořicovým cukrem a druhou krémem z marmelády a Philadelphie. Jako velká milovnice skořice nerada přiznávám, že druhá náplň byla mnohem lepší.

Ingredience na 8 - 16 rolek, podle velikosti:
90 g cukru krupice
6 g soli
80 g změklého másla
1 vejce, pokojové teploty
kůra z 1/2 citrónu
450 g hladké mouky (dala jsem půl polohrubé)
6 g sušeného droždí
270 - 300 ml mléka nebo podmáslí, pokojové teploty
100 g skořicového cukru (90 g cukru krupice + 10 g mleté skořice) - použila jsem jen polovinu množství a na druhou část těsta zužitkovala zbytek krému, co jsem měla v lednici

Postup:
Utřeme máslo s cukrem a solí. Přidáme vajíčko a citrónovou kůru a rozmícháme dohladka. Do směsi prosejeme mouku s droždím a nalijeme 270 ml mléka nebo podmáslí. Hněteme 10 minut na nejnižší rychlost, případně ručně tak čtvrt hodiny, v případě potřeby přidáme mléko nebo podmáslí. 
Mísu s těstem zakryjeme fólií nebo utěrkou a necháme na teplém místě kynout, až těsto zdvojnásobí svůj objem. Trvá to asi 2 hodiny. 
Když je těsto vykynuté, připravíme si plech vyložený pečícím papírem. 
Těsto vyklopíme na lehce pomoučněnou pracovní plochu a rozválíme na obdélník o rozměrech 35x30cm (pro větší rolky) nebo 45x23cm (pro menší rolky). 
Povrch posypeme skořicovým cukrem. Případně obdélník rozdělíme na dva a použijeme do každého jinou náplň.
Obdélník zarolujeme z delší strany, šev by měl bát naspodu (aby se roláda nerozbalovala při krájení).
Ostrým nožem krájíme z rolády plátky o tloušťce 3 - 4,5 cm a klademe je na připravený plech v asi 1,5 cm rozestupech.
Opět je necháme kynout, až téměř zdvojnásobí svou velikost, trvá to 75 - 90 minut.
Pečeme je v troubě předehřáté na 180°C asi 20 - 25 minut, dozlatova.
Kdo chce čerstvé, ještě teplé rolky (u skořicových zvlášť doporučuji konzumaci za tepla) třeba k odpolednímu čaji, dá celý plech po posledním kynutí do lednice a 3 hodiny před plánovaným pečením ho vyndá a nechá vzpamatovat. Pak rolky upeče podle návodu.

 
Díky Shelley za pěknou výzvu. I když jsem byla lehce zklamaná, že nemáme něco víc letního, vyzkoušela jsem nový recept a musím pochválit těsto. Nadýchané, vláčné a dobré i třetí den po upečení. Jaká asi bude výzva na červenec? Nemůžu se dočkat.
 
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...