Cheesecake z kozího sýra s brusinkami - narozeninový

Vždycky, když jako dárek peču dort, nejsem si tak úplně jistá, že je to vůči oslavenci fér. Dárek by totiž měl udělat radost hlavně jemu. Jenže já tak ráda peču, že mám pocit, že dárek dostávám spíš já. Mám ráda celý ten proces vytváření narozeninového dortu. Vybrat jaký se pro koho hodí, nakupovat ingredience, míchat je a pak nedočkavě sledovat troubu. Být nervózní, jestli se povede. Protože narozeninový dort nemůžu ochutnat. No, vlastně bych mohla, ale dát někomu dort s chybějicí porcí asi není to pravé.

Já: Co bys chtěla k narozeninám?
Máma: Jéžišmarjá, já nevím!
Já: Co kdybych Ti upekla dort? (jsem to ale potvora)
Máma: Jo - cheesecake.

Pro inspiraci na mámin narozeninový dort jsem zaskočila k Tartelette, moc se mi ale nelíbila kombinace s červeným pomerančem. Zdálo se mi, že ke kozímu sýru pasují spíš brusinky (čirou náhodou se nacházající u mě v mrazáku). Brusinkový cheesecake jsem zase nedávno viděla u paní Jaworski, takže jsem oba recepty tak nějak nakombinovala a bylo to. Ingredience vystačí na formu o průměru 26cm.

Náplň:
350g brusinek
100g cukru krupice
500ml vody
nastrouhaná kůra z jednoho citrónu

Do větší pánve jsem dala brusinky, cukr a vodu, přivedla jsem k varu a stáhla oheň na minimum. Za občasného míchání jsem vařila, až omáčka zhoustla a táhla se. Přidala jsem citrónovou kůru a nechala vychladnout.

Korpus:
250g sušenek (moje oblíbené jsou Club, Lotus a nově objevené a v tomhle receptu použité Digestive Bisquits od Marks&Spencer)
30g cukru krupice (příště nedám, korpus je pak zbytečně sladký)
140g rozpuštěného zchladlého másla

Sušenky jsem rozmixovala, smíchala s cukrem a přidala jsem máslo. Vzniklou hmotu jsem napěchovala pomocí sklenice do formy vymazané máslem a dala na 5 minut péct (na 180°C).

Krém:
500g sýra Philadelphia (lze nahradit sýrem Buko - bez toho, že by se výrazně změnila chuť anebo konzistence)
350g čerstvého kozího sýra
250g cukru krupice
15g hladké mouky
5 velkých vajec
2 lžíce zakysané smetany
šťáva z jednoho citrónu

Oba sýry, cukr a mouku jsem v robotu umíchala dohladka. Po jednom jsem přidávala vejce. Přidala jsem smetanu a citrónovou šťávu a míchala, až se všechny ingredience spojily a vznikla hladká tekutá hmota.

Dortovou formu se sušenkovým korpusem jsem pečlivě obalila alobalem, aby se dovnitř nemohla dostat voda (cheesecake se peče ve vodní lázni). Na sušenkový základ jsem nalila polovinu krému, lžící přidala polovinu brusinkové náplně a párkrát jsem do toho šťouchla nožem, aby se vytvořilo brusinkové mramorování. Vlila jsem druhou polovinu krému a opět přidala brusinky. Pokusila jsem se o ozdobné rozvíření brusinek nožem, ale moc se to nepovedlo.
Doprostřed trouby rozpálené na 180°C jsem dala hluboký pekáč naplněný horkou vodou a do něj dortovou formu s cheesecakem. Teď už zbývalo jen doufat, že se voda k dortu nedostane.
Pekla jsem 15 minut a poté jsem snížila teplotu na 120°C a pekla ještě hodinu. Střed cheesecaku se ještě trošku třásl, zatímco okraje už byly zpevněné. A to je to, co jsem chtěla (tak má vypadat "pravý" cheesecake).
Cheesecake jsem vyndala a kolem vnějšího okraje objela nožem, aby při chladnutí nepraskl. Nechala jsem ho vychladnout při pokojové teplotě a potom přes noc v lednici.
Druhý den večer jsem ho zabalila do krabice s mašlí.

Všechno nejlepší k narozeninám!

Abych se přiznala, tak jsem ve skutečnosti neudělala jeden dort. Uplácala jsem totiž nejen narozeninový cheesecake o průměru 20cm, ale i 12 malých cheesecaků ve formě na muffiny od Tescomy jakože "na ochutnávku". Byla jsem totiž děsně zvědavá jak bude kombinace s kozím sýrem chutnat a taky jsem nutně potřebovala vědět, jestli dort vůbec mamce můžu dát.

Dokonalý dárek

Jak si představujete dokonalý dárek? Já samozřejmě ráda dostávám drahé dárky, na které bych musela dlouho šetřit, opravdu dokonalý dárek si ale představuju jinak. Mělo by to být něco, po čem opravdu toužím, musí tam být nápad, musí to být praktické a vkusné, ale hlavně - musí být poznat, že je opravdu pro mě. Že si ten někdo prostě našel čas a přemýšlel nad tím, co udělá radost zrovna mně.
Za celých 28 let svého života si nevzpomínám na ani jeden dokonalý dárek. Pochopitelně to neznamená, že kolem sebe nemám kupu milujících bližních, kteří mě průběžně obdarovávali a stále obdarovávají spoustou skvělých dárku. Vlastně dostanu vždycky to, o co si řeknu (v rámci možností) a častokrát i to, o co si neřeknu (díky mami). Samozřejmě existují i výjimky - jednou jsem k narozeninám dostala rozteklou bonboniéru zabalenou v igelitce Tesco a povadlou kytku z benzínky. Skvělej dárek od někoho, koho milujete.
Letošní narozeniny jsem začala slavit hned po půlnoci, abych to měla rychle za sebou. Posledních několik let mám totiž narozeninovou depku, která se naštěstí omezuje pouze a jedině na narozeninový den - zbytek roku svůj věk moc neřeším. Vždycky jsem chtěla dostat dort se svíčkami (teď už radši jen s jednou svíčkou), ale po vánocích je každý přejedený cukrovím a dort tedy nedostávám. Místo toho jsem dostala drink se svíčkou, což považuju za dost dobrou náhradu za dort.

Narozeninový den jsem překlepala v práci s lehkou kocovinou a těžkým nachlazením, svůj zbídačený stav jsem připisovala svému vysokému věku. Na "večírku" s kámoškama jsem pila čaj a těšila se, až bude "zítra". Po sdělení, že "dárek je na cestě", jsem uvažovala o útěku (nesnáším překvapení). Nakonec jsem neutekla a dostala... tramtadadááá... bábovkovou formu i s upečenou bábovkou.

Teď, jak o tom tady píšu, se mi zdá, že si bude každý, kdo si to přečte, myslet, že jsem blázen. Bábovka a dokonalý dárek? Ano, myslím to vážně. Tahle bábovka má totiž všechno, co podlě mě dokonalý dárek charakterizuje:

• Mělo by to být něco, po čem opravdu toužím - jednou, asi tři týdny zpátky, jsem se zmínila, že bych chtěla formu na bábovku.
• Musí tam být nápad - darovat formu i s bábovkou je přeci bezva nápad. 
• Musí to být praktické a vkusné - to je snad bez komentáře, že forma je praktická
• Musí být poznat, že je opravdu pro mě. Že si ten někdo prostě našel čas a přemýšlel nad tím, co udělá radost zrovna mně - miluju sladký, miluju pečení a především oceňuju, že si někdo najde čas upéct bábovku, i když to nikdy předtím nedělal a navíc do toho zapojí půlku rodiny.

Děkuju. Moc.
A mimochodem - byla výborná.