Hruškový cheesecake

V neděli jsem od sousedky dostala další várku úrody ze zahrady - hrušky. Chtěla jsem z nich udělat čokoládový dort plněný hruškami pro tátu k narozeninám, ale předběhla mě sestra a objednala dort v cukrárně. Ze zoufalství jsem vyrobila cheesecake a odnesla ho do práce.

Recept se tváří složitě, ale je velmi jednoduchý.

Ingredience:

Na korpus:

• 180g rozdrcených sušenek (použila jsem 2/3 kakaových a 1/3 světlých máslových)
• 70g rozpuštěného másla

Na krém:

• 600g smetanového sýra (používám Buko)
• 2 lžíce hladké mouky
• 150g cukru krupice
• 1 lžička vanilkové esence
• 2 celá vejce + 1 žloutek
• 150 ml zakysané smetany
• 50g mandlových lupínků
• 200g zralých oloupaných hrušek nakrájených na malé kostičky (váha je po oloupání a vyházení jádřinců, na začátku jich bylo asi 300g)

Na ozdobu:

• 80g rozpuštěné hořké čokolády
• 30g mandlových lupínků

Postup:

Je několik možností, jak udělat sušenkovou drť:

1. letět do USA a koupit ji - hahaha
2. nasypat sušenky do sáčku, ten zabalit do utěrky a použít váleček v kombinaci s paličkou na maso, tunou trpělivosti a spoustou síly - nedoporučuju
3. použít kuchyňského robota s patřičným nástavcem - bezva nápad, ale něco mi k tomu chybí... Že by robot?
4. rozmixovat sušenky tyčovým mixérem a ty, které se rozmixovnání sveřepě brání, udolat vidličkou - bingo! 

Rozmixované sušenky jsem smíchala s rozpuštěným vychladlým máslem a namačkala je pomocí lžíce do formy (průměr 25cm). Formu jsem strčila do lednice.

Tady se musím pochlubit, jak se zlepšuju - zapnula jsem troubu už teď! Na 160°C. Zatímco se sušenkový základ schovával v lednici, umíchala jsem krém. Není na tom co dlouze popisovat, prostě jsem smíchala všechny ingredience mimo mandlí a hrušek a míchala je vařečkou a metličkou, až vznikla hladká hmota. Do té jsem přidala hrušky a mandle a ještě trochu míchala.

Vzniklou hmotu jsem vykydla na vychlazený sušenkový podklad a trošku uplácala špachtlí. Navrch jsem "ozdobně" nalila rozpuštěnou čokoládu a nasypala mandlové lupínky. Dort jsem pekla 45 minut.

Podzim není tak špatný - užijte si ho...

Makrela a treska

Asi bych měla být vděčná za svoje spolubydlící. Ještě nikdy se totiž nestalo, aby se mě pokoušeli vystrnadit z bytu s tím, že budou mít dámskou návštěvu. Moje kamarádka takové štěstí nemá, takže se ve čtvrtek chudinka stala na pár hodin bezdomovkyní. Tak jsem jí aspon pozvala na večeři, aby nebyla moc smutná a nemusela se usadit na Hlaváku.
Jeden z mých šéfů byl na dovolené-rybolovu v Norsku a rozdával ryby. Vyfasovala jsem tašku makrel a tresek. Cestou z práce jsem v obchodě zakoupila tajemný balíček s nápisem "Bylinky na ryby", máslo a brambory. U metra jsme se srazily s kamarádkou, která má konexe mezi moravskými vinaři a donesla láhev Rýnského ryzlinku, pozdní sběr, ročník 2008 z Vinařství Cícha Blatnice. Ne, že bych rozuměla tomu, k čemu se jaké víno hodí, ale tohle víno bylo luxusní a usoudily jsme, že k makrele i tresce pasuje náramně.
Ryby jsem dostala očištěné a vykuchané, zbývalo je tedy jen upéct. Každou rybku jsem zabalila spolu s nasekanými bylinkami, kouskem másla a solí do alobalu.
Jako přílohu jsme měly brambory nakrájené na čtvrtky, ke kterým jsem do pekáčku přihodila i cibuli nakrájenou na klínky, několik stroužků česneku, 2 větvičky rozmarýnu a olivový olej. Teď, jak ten recept píšu, tak mě napadá, že jsem ty brambory vůbec neosolila. Ale co, já to nepoznala a každý si může dosolit.
Brambory jsem pekla v troubě spolu s rybami a přesný čas pečení nevím, prostě jsme popíjely, drbaly a občas jsem se mrkla do trouby a píchla do brambor. Celkem naše večeře strávila v troubě zhruba půl hodiny na 160°C.
Před večeří jsem ještě vyráběla rychlodezert - vanilkový pudink s piškotama a malinami - který se během večeře vychladil a byl prostě k sežrání (fotka se ale moc nepovedla, protože fotit jídlo, na které někdo čeká je pro mě stresující, takže jsem ho vyblejskla tak nějak narychlo).

A spolubydlící? Ten může jen závidět, protože dámská návštěva mu nakonec nedorazila...

Těstovinový salát

Dneska mám homeoffice, to znamená že nemusím k obědu jíst ani fast food ani nějakou Zdeňkovu noční můru. Můžu si uvařit, na co mám chuť.
Na těstoviny mívám chuť pořád, v lednici už pár dní čekají bazalka, piniové oříšky a parmezán. Rajčata jsou pořád ještě voňavá a šťavnatá a ze skříňky se vykutálela konzerva tuňáka. Zdá se mi, že je to tak zdravé, až mi to není podobné.
Recept je jednoduchý jak facka:
Vyrobila jsem pesto (velkou hrst bazalky jsem rozmixovala s malou hrstkou piniových oříšků, troškou parmezánu a olivovým olejem), dala jsem vařit celozrnné těstoviny. Čtyři cherry rajčata jsem nařízla, na pár vteřin hodila do horké vody, pak oloupala a nakrájela na čtvrtky. Promíchala jsem těstoviny, pesto, rajčata a tuňáka.
Není to bezva, pracovat z domu?

Malinové muffiny

Muffiny mám moc ráda. Ráda je jím a ráda je i peču. Jsou jednoduché a dají se udělat ze surovin, které mám téměř vždy doma.

Ve středu jsem z práce odešla dřív a jela vyzvednout nějakou dokumentaci na ČSSZ a pak do advokátní kanceláře na Karlák. Měla jsem už plné ruce 4(!) zadávacích dokumentací a kabelky, ale  vedle vchodu do AK byl malý stánek s ovocem, resp. měli jen maliny, borůvky a jahody. Nejsem schopná odolat čerstvým malinám a tak jsem si koupila 2 košíčky a taky košíček jahod s tím, že to ještě nějak unesu. Pak jsem se stavila v pekárně pro velkou solenou housku - je to malíčká pekárna ve Václavské pasáži, všude okolo to krásně voní a nelze nepodlehnout. Pak jsem si dala kafe v docela divné kavárně a cestou domů ještě nakoupila piniové oříšky na pesto. Zkrátka, nesla jsem toho více, než bylo vhodné k tomu, abych vypadala jako dáma. Vypadala jsem spíš jako blázen, co vyrazil na nákupy bez tašky a nedokáže se nějak normálně zorganizovat. Z nacpané tramvaje jsem vystoupila rozcuchaná a celá taková jako ulepená a pro jistotu, abych toho nenesla málo, jsem se ještě stavila ve večerce pro nějaké drobnosti. V obchodě plném lidí mi velmi nahlas začal zvonit mobil (Born Slippy od Underwolrd). Neměla jsem volnou ruku, abych ho zvedla, takže vyzváněl déle, než bylo slušné. Zdrhla jsem před obchod a vyřídila hovor s kolegou, pak ještě jeden se zákazníkem a další s kolegou. Nakoupila jsem a dovlekla sebe a všechny věci, které mi samozřejmě pořád padaly, domů. Bylo teprve 16:00h, tak jsem se rozhodla, že zcela jistě před směnou v baru stihnu upéct aspoň várku muffinů, abychom se měli v práci dobře.

Taky jsem chtěla postup nafotit a dát sem recept. "Pohoda, celá hodina a půl času, to zvládnu." To jsem ale nečekala, že budu muset dvakrát vytírat kuchyň. Nakonec jsem nezdary překonala a došla do práce s ještě teplými muffiny a jen o pět minut později!

A teď recept (není můj, je z Apetitu):

Ingredience:

• 85 g rozpuštěného vychlazeného másla
• 2 velká rozšlehaná vejce
• 200 ml mléka
• 140 g cukru krupice
• 1 lžička vanilkové esence (jo, pořád je mi líto dát tolik peněz za vanilkové lusky)
• 250 g hladké mouky
• 1 lžička prášku do pečiva
• 1 lžička jedlé sody
• 150 g malin
• plátky mandlí na ozdobu

Postup:

V jedné míse nebo džbánku smíchejte máslo, vejce, mléko, cukr a vanilku a rozšlehejte do tekuté hladké konzistence. Já jsem odměřila a odvážila ingredience a položila je na stůl, abych je vyfotila. Jak jsem se otočila pro foťák, jedno vajíčko se odkutálelo z místa focení a rozprsklo se na zemi. Vytřela jsem. Dala jsem do záběru nové vajíčko a udělala snímek. Rozpustila jsem máslo. Zvrhla jsem hrneček s máslem a vylila ho na zem. Vytřela jsem podruhé. Dvakrát - máslo je strašně mastné. V dokonale vytřené kuchyni jsem tedy rozpustila další várku másla a pokračovala podle plánu (= receptu). Do druhé mísy jsem prosila mouku s práškem do pečiva a sodou. Vmíchala jsem maliny a pak přilila tekuté přísady. Lehce jsem to promíchala. Zapnula jsem troubu na 180°C a vytáhla ze skříňky formu na 6 velkých muffinů. Zjistila jsem, že nemám papírové košíčky. Nevadí, forma je silikonová, takže se to nepřilepí. Nalila jsem hmotu do důlků ve formě a zjistila, že těsta je moc. No jasně, v receptu je napsáno, že je na 12 kousků. Přeci nebudu špinit další formu (velkou, na 12 kousků). Vecpala jsem všechno těsto do 6 důlků a začala se modlit, aby při pečení muffiny neutekly. Těsně, ale povedlo se!

Před pečením jsem ještě každý muffin posypala plátky mandlí. Pekla jsem celkem 25 minut, pokud bych je dala do té správné formy, budou nižší a stačí jim 15-18 minut.

Kdybyste tenhle recept zkoušeli, tak upozorňuju, že není třeba pohazovat po zemi vajíčka, rozlévat máslo, ani několikrát vytírat. Tyto kroky je možné vynechat. Co ale zcela jistě vynechat nedoporučuju, je, pochutnat si na čerstvých, ještě teplých muffinech.

Těstoviny s rajčatovou omáčkou

Jak je venku hezky, nejsem schopná se přinutit jít nakupovat do obchodu. Je tam děsná zima, protože klimoška běží na plno a zimu já nerada. Nemám tím pádem doma nic k jídlu a na řadu přichází mrazák a zásoby, které jsem do něj schovala. Většinou totiž nedokážu vyrobit jednu nebo dvě porce jakéhokoliv jídla, nějak se mi to vždycky navaří a tak mám plný mrazák krabiček s jednou až dvěma porcemi různých jídel nebo polotovarů. V sobotu jsem měla jít s kamarádkou na kolo, tak jsem si chtěla udělat nějaký dobrý oběd, abych tu vyjížďku přežila. Mrazák (mimo jiné) nabízel: 4 loupaná rajčata ve vlastní šťávě, spoustu bazalky a cibuli. V lednici kromě klasické trojkombinace kečup-hořčice-majonéza ležel ještě jeden krásný modrý česnek a smetana.
Na pánvičce jsem na trošce oleje nechala zesklovatět cibuli nakrájenou najemno a dva stroužky česneku nakrajeného na plátky. Přidala jsem rozmačkaná rajčata a nechala vyprskat přebytečnou tekutinu. Přihodila jsem pár lístků bazalky a asi dvě lžíce smetany. Celé jsem to promíchala a řekla si, že tohle fotit nebudu, protože omáčka bohužel vypadala, jako že už jí někdo jednou měl. Omáčku jsem nalila na těstoviny, posypala parmezánem a řekla si, že takhle to zas tak nechutně nevypadá a vyfotila to.
Po obědě jsem se koukla z okna a usoudila, že ty černé mraky a vítr nejsou dobré pozadí pro vyjížďku na kole. S kamarádkou jsme se na tom shodly a vyrazily na výstavu "Terakotová armáda". 250 Kč se nám ale za repliku armády v Lucerně zdálo až dost, takže jsme skončily naproti v Kávovárně a daly si Kokosy na sněhu a Mexickou cherry colu. Mňam.
Sportovní výkon jsem přehodila na neděli a vyrazila na brusle. Slunce+24km+velké sluneční brýle=vypadám jak mýval a bolej mě nohy.

Římský salát s ředkvičkou a žampiony

Jo, je pravda, co mi rodiče a všichni přátelé vyčítají - moc pracuju. Mám k tomu ale svoje důvody (a překvapivě to nejsou prachy), které jsou tajné a nebudu se o nich tedy zmiňovat. Co ovšem tajné není, je, že nemám moc čas vařit. Dalo by se tedy říct, že to odbývám, což je pravda, ale v létě stejně nikdo nemá chuť na knedlo-vepřo-zelo. Udělám z nedostatku času tedy ctnost v podobě dietního jídla a hodím do placu další salát v klasickém pátečním stylu "běžím z jedné práce domů-něco slupnu-běžím do práce druhé." V poslední době dost ujíždím na medovo-hořčičném dresingu, takže tady je recept.

Ingredience (na 2 porce):

• 4 větší listy římského salátu
• 2 velké ředkvičky
• 1 malá plechovka naložených krájených žampionů (já chtěla žampiony v celku, ale co s litrovou sklenicí?)
• kousek parmezánu
• 1 lžíce medu
• 1,5 lžíce plnotučné hořčice
• 3 lžíce olivového oleje
• sůl, pepř
• nějaké dobré pečivo

Postup:
Omyté listy salátu jsem natrhala na kousky a rozložila je na talíř. Ředkvičky jsem nakrájela na tenké plátky, žampiony jsem přecedila a poházela oboje na listy salátu. Navrch jsem nastrouhala trošku parmezánu.
Ve vodní lázni jsem rozpustila med, přidala hořčici, olej a špetku soli a pepř a vyšlehala metličkou. Dresingem jsem pokapala salát.
K salátu jsem měla křupavý chleba od Paula.
Dobrou chuť.
Tento recept je speciálně určen pro Martinu, ona ví proč...

Čokoládový cheesecake s malinami

Jak to dopadá, když se rozhodnu udělat tátovi dort k svátku? Vyberu recept, který nemám vyzkoušený. V receptu jsou ingredience, které doma nemám a musím jít na VELKÝ nákup. Recept nefunguje. Zachraňuju co se dá...

Minulou sobotu měl táta svátek. Dárky jsem už měla nakoupené (javorový sirup, fíková marmeláda - sladký, to je jeho), ještě udělat dort a je to. Předávka dárků (neříkám tomu oslava, protože u nás v rodině se - naštěstí - mejdany dělají jen vyjímečně) se měla konat v úterý navečer. Pro dort jsem se rozhodla v pondělí v práci. Původní plán byl "Božský čokoládový dort", ale po přečtení receptu (celkem asi milión vajec, litr likéru jehož název mi nic neříkal a podobně) jsem to vzdala předem. Už delší dobu jsem ale měla vyhlídnutý čokoládový cheesecake na stránkách Apetitu. Recepty od nich se mi vždycky celkem vydařily, takže proč ne? Většinu ingrediencí jsem doma měla, dokoupila jsem jen mascarpone a bílou čokoládu (na obrázku v časopise z ní byly na dortu udělané krásné hoblinky). Přišla jsem domů z práce a pustila se do toho. Bohužel už od začátku jsem postupně zjišťovala, že tenhle recept nefunguje. Je v něm moc sušenek na korpus, málo másla, málo krému, nejasná formulace "několik lžic smetany" (kolik je asi několik?) a krátká doba pečení.

Jelikož se snažím stát zdatnou cukrářkou, tak jsem dort nevyhodila, ale upravila. Tady je recept.

Ingredience (na formu o průměru 25 cm):

korpus

• 220g rozdrcených čokoládových sušenek (měla jsem BeBe kakaové)
• 140g rozpuštěného másla
• 50g mletých lískových ořechů (mandle by byly lepší, ale nemám mlýnek a v obchodě je neměli)

krém

• 200g cukru moučka
• 500g mascarpone
• 3 větší vejce
• 100g rozpuštěné hořké čokolády
• 1 lžíce kakaa
• 1 lžička vanilkové esence
• 175 ml smetany ke šlehání
• 2 lžíce kukuřičného škrobu

na ozdobu

• 300g čerstvých malin
• 1 sáček želatiny v prášku
• 1 lžíce cukru
• lístky máty

Postup:

Máslo jsem rozehřála v kastrůlku a smíchala ho s rozdrcenými sušenkami (drceny za použití válečku, utěrky, igelitového pytlíku a paličky na maso) a mletými ořechy. Vzniklou hmotu jsem pomocí lžíce namačkala do kulaté dortové formy s odnímatelným okrajem. Vrstva vyšla asi 7mm vysoká, po stranách jsem vytvořila okraje asi do výšky 2,5cm. Korpus jsem strčila do mrazáku, protože se mi nechtělo čekat na chlazení v lednici.

Vyjímečně jsem si vzpomněla a pustila troubu předem (na 200°c). Do větší mísy jsem dala všechny ingredience na krém a míchala nejdřív vařečkou a pak metličkou, až vznikla tekutá hladká hmota. Vyndala jsem korpus z mrazáku a nalila na něj všechen krém. Trošku jsem pak olízla z vařečky (já vím, jsou v tom syrová vajíčka, ale já jinak nemůžu, vždycky ujídám) a bylo to mňam. Dort jsme strčila do trouby a pekla 10 minut na 200°C, pak jsem teplotu snížila na 130°C a pekla ještě hodinu, jak bylo uvedeno v původním receptu. Krém byl bohužel stále tekutý, takže jsem tam dort nechala ještě déle a výsledně se pekl ještě asi 50 minut. Pak jsem si přečetla diskuzi na webu a zjistila, že některé nešťastnice dort v tuhle chvili opravdu z trouby vyndaly a pak jim při nakrojení vytekl. No nic moc. Dort jsem nechala ležet na stole v kuchyni a šla jsem spát s tím, že v úterý po práci na něj hodím hoblinky z čokolády a ponesu ho tátovi.

Nakonec to ale dopadlo jinak - ráno jsem dort očíhla a zjistila, že vůbec nevypadá hezky; není lesklý a pěkný jako na obrázku na webu a ani hoblinky z čokolády ho nezachrání. Rozhodla jsem se že vršek dortu něčím překryju, aby nebyl moc vidět. Nahlásila jsem si půl dne dovolené a vyrazila na nákup (přiznávám, že nejdřív jsem šla na manikúru). Domů jsem donesla 2 košíčky krásných velkých malin a jednu dortovou želatinu v prášku (zakoupena zcela nečekaně v drogérii). Dort jsem seřízla, aby měl rovný vršek a narovnala jsem na něj maliny, pěkně jednu vedle druhé. Podle návodu jsem připravila želatinu a nalila jsem ji na maliny. Dort jsem vrazila do ledničky a utíkala do práce.

Můj drahý spolubydlící mi pak celé odpoledne vyhrožoval přes facebook, že dort sní, ale naštěstí se udržel a ani do něj nedloubnul. Po práci jsem běžela domů, popadla dort, ozdobila ho lístky máty a nesla ho k rodičům. Docela dost jsem se bála a připadala si děsně drzá, že někomu dávám dort, který jsem nikdy předtím nevyzkoušela. Skončilo to ale naštěstí dobře, pokud pominu poznámku přítele mojí sestry. "Jééé, von je vevnitř černej!". Tátovi ale chutnalo a to bylo to hlavní.

Musím se tu pochlubit, že tohle je první dort, na který jsem opravdu pyšná.