Yeasted Meringue Coffee Cake - Výzva The Daring Bakers

Na další výzvu jsem se těšila ještě víc než na tu první a doufala jsem, že to bude něco opravdu nového, složitého a zajímavého. Březnovou výzvu pro nás připravily Jamie a Ria. Vybraly recept, který Jamie našla na zažloutlém papíru v ručně psaném tátově receptáři. Co víc si my, odvážní pekaři, můžeme přát, než že se s námi někdo podělí o svůj rodinný poklad?!

Úkolem bylo, abychom připravili sladký kynutý koláč plněný pusinkovou hmotou a další náplní. Recept na těsto a sníh byl daný, u náplně jsme se mohli inspirovat recepty, které Jamie a Ria připravily nebo si vymyslet něco vlastního. Po prvním zběžném přečtení výzvy jsem byla trochu zmatená, kdeže je v ingrediencích ta káva z názvu, ale pak jsem si vygooglila, že 'coffee cake' není 'kávový koláč', ale koláč ke kávě. Aha.

Pokud bych měla říct, jaká náplň mi připadá ke kynutému koláči nejvhodnější, jednoznačně zvolím švestková povidla. V závěsu za nimi je tvaroh. A nebo hrušková povidla, pokud se jedná o frgále. Takže je jasné, že když jsem se jednou večer rozhodla, že teď hned prostě musím upéct svůj koláč do březnové výzvy a z lednice na mě koukala piksla s nápisem 'slivkový lekvár' (z druhé strany bylo 'švestková povidla'), že ten koláč bude povidlový.

Ingredience na kynuté těsto (připravíte z něj jeden koláč o průměru 25 - 30cm):
300g hladké mouky
25g cukru krupice
špetka soli
3,5g aktivního sušeného droždí (použila jsem půl balíčku)
90ml mléka
30ml vody
65g másla
1 velké vejce

Postup:
Ve míse promícháme 115g mouky, cukr, sůl a droždí.
V kastrolu na mírném ohni ohřejeme mléko a vodu a rozpustíme máslo.
Ohřátou (vlažnou, ne horkou) tekutou směs vlijeme do moučné a pořádně promícháme, až se vše spojí. Přidáme vajíčko a 75g mouky a znovu pořádně promícháme. Přidáme zbytek mouky a vypracujeme těsto, které na pomoučněné ploše hněteme, dokud není vláčné a elastické - asi 10 minut. Těsto přesuneme do lehce olejem vymazané mísy, přikryjeme fólií a utěrkou a necháme na teplém místě kynout 45 - 60 minut, dokud nezdvojnásobí svůj objem.

Ingredience na náplň a dokončení:
1 - 2 bílky
špetka soli
1/4 lžičky vanilkového extraktu
50g cukru krupice
---
220g švestkových povidel
2 lžíce tuzemského 'rumu'
50g nasekaných mandlí
---
1 žloutek prošlehaný se lžící vody
skořicový cukr

Postup:
Mandle nasucho opražíme na pánvi. Povidla smícháme s rumem.
Bílky šleháme se špetkou soli a vanilkou, postupně zašleháváme cukr, až nám vznikne pevný lesklý sníh.

Tak, všechno máme připravené, těsto vykynuté a můžeme kompletovat.

Plech si vyložíme pečícím papírem.
Na lehce pomoučněnou plochu vyklopíme nakynuté těsto, propracujeme ho a vyválíme na obdélnik (cca 50cm x 25cm). Celou plochu potřeme sněhem, jen na krajích si necháme po asi centimentru místa. Na sníh dáme povidla s rumem, rozetřeme a posypeme mandlemi. Z delší strany těsto zarolujeme - pozor na vytékání náplně, příště bych možná kraje předem založila dovnitř - a na obou koncích zmáčkneme. 'Roládu' opatrně přesneme na připravený plech, položíme ji 'švem' dolů a vytvarujeme kruh - dobře to jde například kolem malé misky či sklenice, kterou pak odstraníme. Konce pořádně spojíme.
Na kruhu uděláme v pravidelných rozestupech zářezy, nejlépe to jde nůžkami. Přikryjeme fólií a utěrkou a necháme znovu 45 - 60 minut kynout.
Troubu si předehřejeme na 180°C. Koláč potřeme rozšlehaným žloutkem s vodou a pečeme 25 - 30 minut dozlatova. Hotový koláč zní na poklepání dutě. Necháme vychladnout a před podáváním posypeme skořicovým cukrem.

Kombinace kynutého těsta s povidly neni neobvyklá, ale je moc dobrá. Těsto není příliš suché, sníh se do něj během pečení zřejmě vsákne. Koláč hodně připomíná kynuté šátečky, které si v Čechách můžete koupit v každé druhé pekárně, ale samozřejmě v lepší (domácí) verzi.
Tahle výzva mě opravdu bavila, těsto je báječné a výborně se s ním pracuje. Díky Jamie, že se s námi podělila o recept.

Pšenično-žitný celozrnný chléb

Je večer, jsem sama doma. Listuju svojí chlebovou kuchařkou a dumám, co by se dalo upéct z ingrediencí, které mám doma. Na pečení jednoduchých koláčů jsem vybavená - máslo, hladká mouka, cukr, vajíčka, kakao. Tohle mám vždycky. Jenže chleba, to je něco jiného. U většiny receptů je i jiná než obyčejná hladká pšeničná mouka a tak mám s chlebem smůlu a peču housky.
O víkendu jsem si na trhu koupila celozrnnou žitnou mouku.
Je večer, jsem sama doma. Listuju svojí chlebovou kuchařkou a zase nejsem schopná dát dohromady ingredience ani na jeden jediný bochník. Je čas na experiment.

Ingredience na 4 malé bochníčky:
1 kostka droždí
2 lžíce mléka
1 lžička cukru krupice
---
333g hladké mouky
333g celozrnné žitné mouky
1 zarovnaná lžička soli
1 lžička kmínu
333ml vody
1 lžička octa
---
voda s octem na potírání

Postup:
Z droždí, vlažného mléka a cukru připravíme kvásek (droždí rozdrobíme do misky, zasypeme cukrem a vzniklou kaši zalijeme mlékem. Promícháme a necháme vzejít na teplém místě asi 20 minut. Správný kvásek nabyde na objemu a jsou na něm bubliny).
Ve velké míse smícháme obě mouky se solí a kmínem, přidáme vzešlý kvásek a postupně přiléváme vlažnou vodu s octem. Vypracujeme hladké těsto, které hněteme asi pět minut. Necháme ho pod utěrkou na teplém místě kynout asi hodinu; jeho objem se zdvoj- až ztrojnásobí.
Vykynuté těsto znovu propracujeme, rozdělíme na čtyři části, ze kterých vypracujeme bochníčky. Na vrchu každého můžeme udělat nožem zářez do kříže. Ještě půl hodiny je necháme kynout pod utěrkou na plechu vysypaném hladkou moukou.
Troubu si předehřejeme na maximum (230°-250°C) a bochníky, které jsme potřeli vodou s octem dáme na 5 minut zapéct. Poté snížíme teplotu na 170°C a zvolna dopékáme asi 40 minut. Hotový chléb zní při poklepání dutě.

Je noc, jsem sama doma a nemůžu se dočkat, až chleba trochu vychladne, abych mohla ochutnat. Je skvělý! Zdá se, že experiment s celozrnnou moukou se vydařil.

Jour du Macaron - Citrónové macarons se zázvorovým krémem

Dnes je Den macarons. Co to znamená? U nás v Čechách zřejmě asi nic, ale kdo má štěstí a žije ve Francii nebo jiné zemi, kde macarons frčí, ten si může vystát dlooouhou frontu a dostat jich pár zdarma. No, možná se tak trošku očekává, že přispějete na charitu, ale když jsem zažila Jour du Macaron v Paříži, tak nikdo nepřispěl ani eurocent a všem to bylo úplně jedno. 

Už předem mi bylo jasné, že dnešek v Paříži opravdu nestrávím a jestli chci mít nějaké macarons, musím si je buď koupit (jenže v Praze mi nikde nechutnají) nebo upéct. Po několika nezdarech (z mražených bílků nejdou, nová trouba není stará trouba) a nákupu opravdové mandlové mouky se mi podařilo upéct macarons, které mají konzistenci jako ty od Pierra Hermé (fakt!) a dokonce jsem si vymazlila vlastní příchuť. 

Přesné postupy a fígle sem už psát nebudu, protože je najdete u mých předchozích receptů a v komentářích pod nimi. Takže jen v krátkosti...

Ingredience na skořápky:

90g bílků

50g cukru krupice

200g cukru moučka

110g mandlové mouky (jemně mletých mandlí)

nastrouhaná kůra z jednoho citrónu

kapka žlutého potravinářského barviva

Postup:

Mandlovou mouku s moučkovým cukrem promixujeme ve foodprocessoru a prosejeme přes jemné sítko. Z bílků a cukru krupice vyšleháme sníh. Do sněhu ve dvou až třech dávkách vmícháme mandle s cukrem, přidáme kůru a barvivo. Mícháme, až je hmota hladká. Naplníme jí cukrářský sáček s hladkou rovnou koncovkou (průměr cca 5mm) a na plech vyložený pečícím papírem stříkáme kolečka o velikosti dětského piškotu, děláme mezi nimi rozestupy asi 3cm. Celým plechem několikrát silně praštíme o stůl, čímž se jednak zbavíme vzduchových bublin, které mohou způsobovat praskání skořápek a za druhé tím srovnáme případné nerovnosti na jejich povrchu. Macarons necháme na plechu minimálně 30 minut zaschnout. Troubu si předehřejeme na 140°C a pečeme je 14-16 minut. 

Tady bych ráda poznamenala, že teplota a čas pečení jsou velmi rozdílné podle trouby a je potřeba si vychytat svojí teplotu. V minulé troubě jsem pekla na 160°C po dobu 10 minut a macarons byly skvělé. V současné troubě mi za této teploty praskají. 

Necháme je úplně vychladnout na plechu, potom je můžeme skladovat ve vzduchotěsné (aspoň trochu) nádobě několik dní, než je naplníme. 

Ingredience na náplň:

250g krémového sýra Philadelphia

80g cukru moučka

3 lžíce citrónové šťávy

30g nastrouhaného kandovaného zázvoru

Postup:

Philadelphii vyšleháme s prosátým cukrem, přidáme citrónovou šťávu a zázvor a pořádně promícháme. Krémem plníme vychladlé macarons a alespoň na několik hodin je necháme odležet v lednici ve vzduchotěsné nádobě. Před podáváním je necháme dojít do pokojové teploty. 

A už je to tu zas! Mám "období macarons". V hlavě mi víří nápady na příchutě a náplně. Snažím se, aby mi "jakože náhodou" přebývaly bílky. Projíždím vzorník barev od Wiltonu a hledám tu nejkrásnější. 

Pomazánka z červené řepy a pomazánka pažitková

Vždycky jsem měla ráda domácí pomazánky - už ve školce budapešťskou, pak šunkovou pěnu nebo dobrou rybičkovou (bez cibule, ale zato s nasekanými kousky kyselých okurek). Drahý dělá naprosto bezkonkurenční tvarohovou s ředkvičkami a řeřichou. Kam se hrabou kupované! Nejvíc mi vadí, jak jsou jakoby napěněné. Takže, když už peču domácí housky, nebudu si na ně přece mazat kdejakej blivajz. 

V neděli jsem dostala pečenou řepu (díky mami) a v květináči pomalu, ale jistě umírala pažitka. S tím je potřeba něco dělat. To "něco" jsou dvě děsně dobré pomazánky; světle zelená s výraznou svěží chutí a jedovatě fuchsiová (pro chlapy - fialová) a chutí naopak jemně nasládlou. Housky jsem tentokrát upekla obyčejné, jen s kmínem a solí. 

Ingredience na pomazánku z červené řepy:

2 balíčky žervé

1/2 pečené červené řepy

1 malá jarní cibule

1 lžička oleje z vlašských ořechů (nebo olivového)

sůl, pepř a citrónová šťáva podle chuti

Postup (je až trapně jednoduchý):

Všechny ingredience rozmixujeme ve foodprocessoru nebo pomocí tyčového mixéru. Nebo si uděláme pomazánku s hrubší strukturou - smícháme v misce žervé s jemně nasekanou cibulí a zlehka vmícháme červenou řepu nastrouhanou nahrubo a dochutíme. 

Ingredience na pažitkovou pomazánku:

2 baličky Lučiny

hrst nasekané pažitky

1 malá jarní cibule

1 lžička olivového oleje

sůl, pepř podle chuti

Postup (jednodušší to být opravdu nemůže):

Lučinu, pažitku a nadrobno nasekanou cibuli smícháme s olejem a dochutíme pepřem a solí. 

Nějaké další pomazánkové nápady?

Rozmarýnové housky

Bylo mi naznačeno, že bych se měla přestat flákat a šup šup se vytasit s dalším receptem. Jenže, jak to udělat, když se k jarní únavě (čti lenosti) přidaly ještě nepovedené koblihy a úplně pokažené macarons? Když se nad tím zamyslím, tak úplná lenochodka nejsem a v poslední době jsem upekla třeba čokoládový dort nebo banánový chlebíček. Jenže já a denní světlo se doma úspěšně míjíme a tak nemám žádné fotky. 
O víkendu jsem se konečně vzchopila a mimo březnového úkolu z The Daring Bakers (do 27.3. je téma tajné, takže se můžete leda tak těšit nebo hádat, ale stejně vám to dřív neřeknu) jsem upekla ještě domácí housky. Hnětení těsta je totiž činnost uklidňující, kynutí člověku dělá radost a domácí pečivo je domácí pečivo.

Recept je z mojí (v současnosti) nejoblíbenější kuchařky - Chléb v hlavní roli od Mileny Volfové.

Ingredience: 
(řekla bych, že tak na 8 běžně velkých housek. Já dělala poloviční dávku a pletla je extra malé)
250g hladké mouky
175 - 200g polohrubé mouky
1 balíček sušeného droždí
1 lžička cukru krupice
1 lžička soli

pepř

2 lžíce rozmarýnu
1 lžíce olivového oleje
250ml vlažné vody
1 žloutek + voda na potření

Postup:
V míse promícháme obě mouky, droždí, cukr, sůl, pepř, rozmarýn a olej. Přilijeme vodu a vypracujeme hladké těsto, které hněteme asi pět minut. Mísu zakryjeme utěrkou a těsto necháme na teplém místě vykynout asi hodinu. Mělo by zdvojnásobit svůj objem.
Nakynuté těsto lehce propracujeme a rozdělíme ho na tolik stejných dílů, kolik chceme mít housek. Každý tento díl pak znovu rozdělíme na tři nebo čtyři prameny, ze kterých upleteme (pokud možno) souměrné housky. Já jsem pletla ze tří pramenů, protože vztekat se nad pletením ze čtyř zvládám jen jednou do roka u vánoček.
Housky klademe na plech vyložený pečícím papírem a necháme je ještě čtvrt hodiny kynout. Zatím si zapneme troubu na 180°C a když je rozehřátá, tak housky potřeme žloutkem rozšlehaným s vodou a můžeme je třeba posypat hrubou mořskou solí. Pečeme je asi 20 minut.

Myslím, že se dost povedly - táta se sestrou je přikusovali ke kávě a čaji suché (máma s paštikou, ale ona je fakt šíleně na maso - dřív jsme jí místo bonboniéry dávali uherák), až jsem si říkala, co jsem to za hostitelku, když dávám návštěvě suché housky. Oni si je ale vážně vybrali dobrovolně z (podle mě dost lákavé) nabídky macarons / sladké tajné "něco" / domácí housky s francouzskou paštikou.

Panna Cotta & Florentine Cookies - Výzva "The Daring Bakers"

Na začátek bych asi měla vysvětlit, co nebo kdo jsou "The Daring Bakers". V překladu to znamená "Odvážní pekaři" a je to skupina lidí, kteří se sdružují na na webové stránce http://www.thedaringkitchen.com/ a každý měsíc pečou na zadané téma. Stránku založily a vedou dvě dámy - Lis a Ivonne a funguje tak, že každý měsíc je vybrán jeden člen, který vymyslí, co se bude péct a dodá recept. Vzhledem k tomu, že členové jsou z celého světa, tak témata jsou různorodá a většinou jsou opravdovou výzvou.
Členkou "The Daring Bakers" jsem se chtěla stát už dlouho, ale protože jsem hrozná, tak jsem to pořád odkládala - až jsem si všimla, jaké krásné věci peče Catalina a konečně jsem se přihlásila taky. Protože jsem tak bohužel učinila až po uveřejnění lednové výzvy, musela jsem počkat až na výzvu únorovou. Natěšená jako blázen, na něco úplně neznámého, složitého a velkolepého, jsem byla po otevření výzvy dost zklamaná. Panna Cotta a Florentinky? To už jsem dělala několikrát a není na tom nic složitého. Pak jsem si ale řekla, že si nenechám svoji první výzvu pokazit a s recepty si pohraju. Takže - tady jsou!

Únorovu výzvu pro nás připravila Mallory, použila jsem tedy její základní recepty a další inspiraci čerpala v hlubokých vodách internetu.

White Russian Panna Cotta
(nápad i recept na želé z vodky a likéru Kahlúa jsem si vypůjčila zde)

Ingredience (na 3 porce):
30ml vodky
1/2 lžičky jemně mleté želatiny
90ml likéru Kahlúa
---
160ml plnotučného mléka
1/2 lžíce jemně mleté želatiny
480ml smetany ke šlehání
50g medu (příště nedám a jen to podle chuti osladím - medová chuť mi překážela)
10g cukru krupice
špetka soli

Postup:
Vychlazenou vodku dáme do kastrolu, posypeme ji želatinou a necháme chvíli nabobtnat. Přidáme Kahlúu a na velmi mírném plameni za stáleho míchání zahříváme, až se želatina rozpustí. Směs se nesmí vařit. Rozdělíme ji do tří sklenic (objem 15cl) a dáme zatuhnout alespoň na hodinu do lednice. Pokud chceme dosáhnout nakloněného efektu, umístíme sklenice do prázdného kartónu od vajíček.
Vychlazené mléko nalijeme do kastrolu a posypeme želatinou. Necháme nabobtnat. Opět na velmi mírném ohni zahříváme, ale nevaříme a mícháme, až se želatina rozpustí. Přidáme smetanu, med, cukr a sůl a necháme rozpustit (už je to trapné, ale pořád dáváme pozor, aby nám směs neprošla varem - želatina ho nemá ráda). Sudnáme směs z ohně, necháme ji trochu prochladnout a lžící jí rozdělíme do sklenic na zatuhlé želé.
Necháme v lednici ztuhnout alespoň šest hodin.

Čokoládová panna cotta s dotekem pomeranče
(základní recept je opět od Mallory a bude chtít trochu času a trpělivosti. Rozhodně ale stojí za to "wow!", které vyvolá u vašich strávníků)

Ingredience (na 3 opravdu obrovské porce, příště bych z toho radši udělala porcí 6):
240ml plnotučného mléka
1 lžíce jemně mleté želatiny
480ml smetany ke šlehání
100g cukru krupice
1/2 lžičky vanilkového extraktu
70g hořké čokolády
70g bílé čokolády
---
šťáva ze 2 malých pomerančů
1/2 lžičky želatiny

Postup:
Prvních pět ingrediencí si rozdělíme na čtvrtiny, ke dvěma z nich pak bude patřit po pětatřiceti gramech tmavé čokolády a ke druhým dvěma po pětatřiceti gramech bílé čokolády.
Všechny panna cottové vrstvy budeme dělat stejným způsobem a to následovně.
Studené mléko dáme do misky, posypeme želatinou a dáme stranou nabobtnat. Mezitím si v kastrolu svaříme smetanu, cukr a vanilkový extrakt. Přidáme nalámanou tmavou čokoládu a mícháme, až se rozpustí. Sundáme ze sporáku a vmícháme nabobtnalou želatinu a mícháme, dokud se nerozpustí. Vlijeme do sklenic a necháme v lednici alespoň hodinu zatuhnout.
Poté si stejným způsobem připravíme panna cottu z bílé čokolády. Před tím, než dáváme další vrstvu, se ujistíme, že ta předchozí je opravdu tuhá a nová várka není příliš horká - spodní vrstva by se rozpustila do vrchní a pruhy by nebyly nic moc.
Po zatuhnutí bílé vrstvy si připravíme pomerančové želé - vychlazenou přecezenou šťávu posypeme želatinou, necháme nabobtnat a potom zahříváme (ale nevaříme), až se želatina rozpustí. Lehce zchladlou směs pak opatrně nalijeme na druhou vrstvu panna cotty. Opět necháme zatuhnout a pokračujeme ještě s jednou bílou a jednou tmavou čokoládovou vrstvou.
Tahle panna cotta byla chuťově i vizuálně skvělá, ale zdála se mi hodně tuhá. Je možné, že díky tomu, jak jsem vrstvy dělala v malém množství, jsem dala více želatiny. Nevím, zda to jde, ale příště zkusim udělat celou várku najednou a směs na každou vrstvu znovu rozehřeju.

Florentine Cookies
(základní recept jsem použila opět od Mallory)

Ingredience (na 40 slepovaných sušenek):
150g másla
160g ovesných vloček
230g cukru krupice
95g hladké mouky
60ml melasy (použila jsem místo ní zlatý sirup, který mi zbyl od vánoc)
60ml plnotučného mléka
1 lžička vanilkového extraktu
špetka soli
50g sušených meruněk + 50g sekaných mandlí
50g kandovaného zázvoru + 50g kandovaného pomeranče
---
250g oblíbené čokolády

Postup:
Předehřejeme si troubu na 190°C a plech si vyložíme pečícím papírem (slušelo by se přiznat, že dobré je připravit si všechny plechy, které máme doma, protože pečení probíhá mnohem rychleji než nandavání hmoty, tak aby nám trouba netopila zbytečně).
V kastrolu rozpustíme máslo a sundáme ze sporáku. Přidáme vločky, cukr, mouku, melasu, mléko, vanilku a sůl a pořádně promícháme. Hmotu rozdělíme na poloviny, do jedné vmícháme meruňky a mandle, do druhé zázvor a pomeranč.
Lžičkou klademe malé hromádky hmoty na připravené plechy, necháme mezi nimi dost velké rozestupy, protože Florentinky se hodně, opravdu hodně roztečou do stran (ano, u první války jsem neměla mezery dost velké a z trouby jsem vytáhla jednu mega velkou sušenku).
Pečeme je dozlatova, tedy 6-8 minut.
Vychladlé Florentinky potřeme na ploché straně rozpuštěnou čokoládou a slepíme nebo je neslepujeme a jen je čokoládou "ozdobně" pocákáme.

Nakonec mě moje první výzva moc bavila i přes to, že jsem oba recepty znala (Florentinky jsem - aka Marokánky - dělala na vánoce). Tuším, že zítra mě čeká výzva na březen - už teď se třesu nedočkavostí!

Kmínový chléb z podmáslí

Říkala jsem si, že chleba si doma péct nebudu. Chlebům z domácích pekáren chybí kůrka, jsou hranaté a prostě mi nějak nepřirostly k srdci. Navíc, ty všelijaké zrníčkové chleby mi moc nejedou. Jo, občas si dám, ale nejvíc mi chutná úplně obyčejný kváskový chleba. Je fakt, že koupit ho v Praze, není věc jednoduchá, ale vždycky se mi nějaký dobrý povede sehnat a mám klid.
Jenže - pak jsem dostala k narozeninám aku-šroubovák (zdá se, že s chlebem to má pramálo společného, což je pravda, ale k chlebu se ještě vrátím). Naši mě napínali, jaký skvělý pro mě mají dárek, já si představovala kuchařku nebo dokonce poukázku na kuchařský kurz, oni zatím balili do papíru kufřík se spoustou vrtáků a šroubováků. Zklamání jsem nedokázala nedat najevo (já jsem holka, nechci blbej aku-šroubovák!) a tak se mě mojí mamce zželelo a koupila mi kuchařskou encyklopedii. Přesně takovou, jakou jsem chtěla. Bohužel, už předtím se mě (při vyprávění o aku-šroubováku) zželelo mojí kolegyni a knížku jsem dostala od ní. Naštěstí má moje máma svatou trpělivost a nejenže mě encyklopedií nepřetáhla přes hlavu, ale šla ji vyměnit za něco jiného (a prý si mám přesně říct, co chci). Vybrala jsem tuhle. Vím, že jsem říkala, že chleba si doma péct nebudu, ale když v ní jsou tak krásné fotky. A tak jsem ke chlebové kuchařce přišla. Děkuju mami.

Úplně nejradši peču chleba večer, když je drahý v práci. Hnětení těsta mě uklidňuje, kynutí naplňuje radostí a vůně linoucí se z trouby mi říká, že jako pekařka nejsem úplně marná. Bohužel, nedaří se mi vyfotit celý bochník. Večer je na to moc tma a ráno už nebývá celý...

Ingredience:
30g droždí
1 lžička cukru krupice
350g hladké mouky
150g žitné mouky
2 lžičky soli
2 lžičky kmínu
100ml vlažného mléka
200ml podmáslí
osolená voda na potírání

Postup:
Z droždí, cukru, lžíce mouky a trochy vlažného mléka uděláme kvásek a necháme ho v teple asi půl hodiny vzejít.
V míse smícháme oba druhy mouky, sůl, kmín, vzešlý kvásek a postupně přiléváme mléko a podmáslí (v pokojové teplotě, ne z lednice). Vypracujeme hladké těsto a asi pět minut ho hněteme. Pak z něj vytvarujeme kouli a tu necháme v míse přikryté utěrkou asi hodinu kynout.
Vykynuté těsto na pomoučněné ploše znovu propracujeme, vytvoříme něco, co alespoň trochu připomíná bochník a dáme na plech vysypaný hladkou moukou. Necháme ještě půl hodiny kynout.
Troubu si předehřejeme na maximum (já mám 230°C). Vykynutý bochník potřeme osolenou vodou a a pečeme v rozpálené troubě asi 10 minut. Potom teplotu snížíme na 190°C a pečeme ještě 40 minut. Během pečení bochník ještě dvakrát potřeme slanou vodou - tím získáme krásnou kůrku.
Pokud se nám zdá (jako se zdálo mně), že chleba hnědne moc rychle, snížíme teplotu až ke 150°C. Hotový chléb zní na poklepání dutě.
Pokusíme se, ač to vzhledem ke krásné vůni zní přísně, nekrájet chléb horký, aby se nesrazil.

Je pravda, že do pravého kváskového chleba má tenhle daleko. Jenže, domácí chleba je domácí chleba - víte, co jste do něj dali, krásně vám provoní kuchyni a při vyndavání VAŠEHO VLASTNÍHO CHLEBA z trouby se cítíte jako bohyně... Nebo bůh...