neděle 9. června 2013

Katastrofa jménem Croquembouche a jedno narozeninové přání


Už je to opravdu dávno, co jsem v nějakém zahraničním pořadu o vaření poprvé viděla Croquembouche. Majestátní francouzský svatební dort složený ze spousty malých větrníčků z odpalovaného těsta plněných krémem a zdobený křupavým karamelem. Byla jsem naprosto ohromená tou krásou a představovala si, jak bezva by bylo být jedním ze svatebčanů a smět si ty větrníčky odlupovat. Jeden na chuť, další pro radost a další a další, když se nevěsta nedívá. Bohužel, na žádnou svatbu, kde by se Croquembouche podával, mě nikdo nepozval a já na něj nějak zapomněla.
Až do chvíle, kdy jsem ho viděla na blogu u Cataliny. Nádherný, s mandlemi, čokoládou, karamelem a srdíčky - pro její rodiče k narozeninám. Od té doby jsem koumala, komu a k jaké příležitosti bych Croquembouche vnutila. Chtělo to nějakou větší akci, protože - kdo by to řekl - na pohled malý dort se skládá z osmdesáti větrníčků. A možná taky nějaké nakopnutí, abych se do téhle akce vůbec pustila.
Ono nakopnutí - naštěstí pouze virtuální - přišlo v polovině dubna od jedné fanynky. Psala o svém nejlepším příteli a o tom, že mají takovou tradici, že ona jemu peče k narozeninám právě Croquembouche. Bohužel, letos ho péct nebude, protože prý potřebují shodit nějaká kila (kdo ne, žejo) a jestli bych ho neupekla a nesnědla já (s radostí!) a nedala na blog. Asi jsem měla nějakou slabou chvilku a tak jsem - vlastně úplně bez váhání - souhlasila.
V souladu se svou drzostí jsem dort předem nevyzkoušela a rovnou se ho rozhodla servírovat na pikniku několika kamarádům ze Scuku. No, nebudu už dál chodit kolem horké kaše a přiznám pravdu, místo společensky přijatelné verze, kterou jsem měla v záloze.

Den předem jsem upekla asi tak 100 větrníčků. Na těsto jsem použila recept od Cataliny, jen jsem pro jistotu trošku zvětšila dávku. Nevím, zda jsem větrníky udělala moc velké, nebo byla chyba jinde, ale pekly se asi trojnásobně dlouho, než bylo napsáno v receptu. Což znamenalo, že nestíhám schůzku a poslední várku jsem tahala z trouby kompletně oblečená, obutá, s klíčema od bytu v ruce a jednou nohou ve startovním bloku závodu ve sprintu na 300m.
Krémy do větrníčků jsem dělala podle svých vyzkoušených receptů - základní vanilkový jsem rozdělila na tři části, jednu nechala tak, do druhé jsem přidala hořkou čokoládu a do třetí jahodové pyré (což nebyl dobrý plán, neboť se to naředilo a teklo a strašně mě to štvalo). Další krém byl kávová ganache z bílé čokolády a místo jahodového krému jsem nakonec jen ušlehala šlehačku - 36% z Ježkova statku - v životě jsem neochutnala lepší.
Půl hodiny před odjezdem na piknik (naštěstí přeložený pod střechu) jsem si vzpomněla, že nemám kužel, na který se celá ta sláva lepí. Po chvíli zběsilého běhání po bytě a zjištění, že z rozložené krabice ho fakt nevyrobím, jsem vzala zavděk kusem tenkého plastu, který používám místo odrazné desky na focení, tupými nůžkami a lepenkou, co nelepí a po dalších pár minutách sprostého nadávání a několika mozolech (ten plast nebyl TAK tenký), jsem měla něco jako kužel potažený pečícím papírem.
V tu chvíli byl na místě můj odvoz, tak jsem si nasadila sluneční brýle na nenamalovaný obličej, popadla krabici s větrníčky, cukr na karamel a ten prokletý kornout a letěla.
Ha, myslíte, že to nejhorší jsem si už vybrala? Ani omylem, i když hlavní katastrofě předcházelo báječné odpoledne plné skvělého jídla, pití a milé společnosti.


No a já byla s každým dalším chodem nervóznější, jestli se mi povede Croquembouche - po všech těch Aperol Spritzech - sestavit a jestli si neuříznu ostudu před lidmi, kteří připravili taková krásná a dobrá jídla. Maličko jsem se uklidnila, když se mi jako pomocník-dobrovolník přihlásil Cuketka a tak jsme šli vařit karamel.
Můj recept pravil, že se to má vařit tak a tak a pak do jantarové barvy, ale vzhledem k tomu, že jsme tam dali golden sirup, bylo to jantarové už od počátku. Odhadem (špatným) jsme vyhodnotili, že už je hotovo a začali jsme potírat jednotlivé větrníčky karamelem a lepit je na pomocný kužel. První patro se nám báječně dařilo. Druhé jakbysmet.


Třetí patro začalo tlačit na druhé, to na první. Málo uvařený karamel netuhnul a celé se to sunulo dolů. Změnili jsme taktiku, ale větrníčky pořád klouzaly. Karamel byl skoro všude.
V tu chvíli už byli v kuchyni úplně všichni, včetně obrovské Emilky. Každý radil něco jiného, Emilka vesele lovila padající větrníky, Kačce Žvýkačce se na sukni přilepila lžička s karamelem, Ondřej tu tragédii natáčel, já se styděla, Cuketka vymýšlel, co s tím sakra uděláme a pořád jsme lepili a lepili ty opadávající větrníčky.
Nakonec jsme rozhodli, že nalepíme jen jednu polovinu kuželu, rychle to vyfotíme a já budu pak na blogu předstírat, že všechno dobře dopadlo. Fotografové se připravili, zbytek osazenstva přidržoval opadávající větrníčky a pak - tři, dva, jedna teď! - ruce pryč a cvak - a máme jen jednu fotku, na které nejsou vidět větrníky padající k zemi.



Byla jsem zralá se rozbrečet nebo utéct, zejména, když se mě Julka pokusila utěšit jednou z mých oblíbených vět "ale chuťově je to dobrý", ale nakonec jsem se tomu vlastně musela smát.


Zážitky totiž nemusí být kladné, hlavně že jsou silné. A tak, jménem McŽeny, přeji McMuži všechno nejlepší k narozeninám, hodně štěstí, zdraví, lásky a kladných zážitků, protože - jak mi McŽena napsala - on si to zaslouží.

Za fotodokumentaci mnohokrát děkuji Julianě a Ondřejovi.

21 komentářů:

  1. Tak to je parádní tragikomedie o croquembouche :D ! Ja te celkem obdivuju, zes do toho sla takhle po hlave, protoze ja se na nej chystam taky od te doby, co byl u Cataliny a studuju vsechny dostupne recepty, koukam na videa jak vyrobit ten nejlepsi kuzel, ptam se profesionalnich curkaru, kteri netusi a v duchu si predstavuju jak presne to budu lepit :D Nakonec jsem si rikala, ze nejjistejsi bude udelat tu pyramidu bez kuzelu, proste je lepit jeden na druhy, sice budu potrebovat asi miliardu profiterolu, ale snad to bude drzet. Pokud udelam statnice, tak si ho udelam za odmenu. (Nebo za trest :D). A verim, ze Julka mela pravdu! :D

    OdpovědětVymazat
  2. Já to viděl nedávno na TV Paprika v soutěži dvou cukrářů a před komisí co to ochutnávala tak vyhrál! Musím ti to pochválit, protože ten Tvůj vypadá skoro stejně!

    OdpovědětVymazat
  3. nj ten výtovor od Cataliny si pamatuju, padla mi tehdy čelist, jednou se do toho pustím taky, ale jak to tak vidím vyzkouším si ho poprvé nanečisto jen pro vlastní potřebu:D

    OdpovědětVymazat
  4. Ha, já věděla, proč jsme se do něj s kamarádkou pustily bez kuželu :D Přiznávám bez mučení, že ambice se pouštět do takového, jaký dělala Catalina jsme ani neměly, naplnily jsme větrníčky šlehačkou, nakupily je s pomocí karamelu na sebe a obmotaly karamelovými nitěmi - ale i tak to chvíli zabralo a bylo vynikající.
    Takže věřím, že ty tvoje musely být skvělý :) Půjdeš do něj někdy znova? :))

    OdpovědětVymazat
  5. Jéééé, Lucie! Tak to je vtipné - asi tak měsíc už uvažuju o tom, že bych Tě poctila zakázkou na jeden svatební... Ale teď se teda obávám, že mě za to vykoupeš v karamelu a vyválíš v peří. :D Já nikdy recept s kuželem neviděla - vždycky se to skládalo přímo na sebe a pocintalo karamelovými nitěmi a vypadalo to k sežrání... No kdyby sis chtěla ten challenge někdy zopáknout, viděla bych to na jaro příštího roku, tak zatím můžeš trénovat! :)

    OdpovědětVymazat
  6. Milá Lucie, já měla to "štěstí " a tuto krásu ochutnala na francouzské svatbě mé sestry. Musím říct, že mě tento "dort" nějak zvlášť neoslovil :-( a docela jsme se nasmáli ,protože větrníčky NEŠLY z karamelového korpusu vůbec odloupnout :-D a karamel tvrdý jako kámen byl prověrkou chabého chrupu zvláště starší generace :-D Není vlastně posláním tohoto zákusku hosty hlavně pobavit ? :-D Hodně štěstí při dalších experimentech ! Fanynka Pavla

    OdpovědětVymazat
  7. Snad si nebudeš brát příliš osobně, když řeknu, že sem tam potěší slyšet, že i od boha nadaní amatéři - profesionálové někdy bezradně zápasí :) Své občasné experimentální zoufalé boje hned neberu tak tragicky, naopak mi teď přijdou docela veselé (naposledy to byl taky mrcha karamel, který jsem šroubovákem musela odtesávat z chudáka hrnce a slzy mi tekly bolestí a vztekem při chlazení seškvařeného prstu). Ale však co, bez výzev bychom se nikam neposunuli! :)
    Zaujala mě zmínka o Ježkově smetaně - úplnou náhodou jsem ji vyzkoušela prvně asi před měsícem a momentálně jsem ve stavu, kdy v podstatě jinou nechci. Je opravdu úžasná, kelímkový Kunín se může jít s ostudou zahrabat. To samé můžu říct o Ježkovském mléku: kdyby na obale nebylo napsáno "mléko", přísahala bych, že je to šmrnclé smetanou. Je naprosto neuvěřitelné a jogurty z něj - jedna báseň :)

    OdpovědětVymazat
  8. Zkoušela jsem jej dvakrát. Napoprvé vyšel úplně úžasně, podruhé přesně jako Vám odpadávaly větrníčky. Když už jsem propadala zoufalství, vyměnil manžel bílý pečící papír za obyčejný hnědý a k mému překvapení tím byl problém vyřešen. Snad tahle zkušenost někomu pomůže. rokytka

    OdpovědětVymazat
  9. Tý jo, super tragikomické vyprávění. Jsem se normálně smála při té představě (akorát já si představovala sebe, jak soptím, chce se mi brečet, kopat do všeho a utéct). Holt tohle patří i k pečení, je super, že jsi to vzala tak s nadhledem a že jsi ani nám, tvým věrným čtenářům, nepřipravila diplomatickou, lžverzi.
    Příští pokus bude určitě bomba!

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za tento příspěvek, opravdu jsem se nasmála....já už bych v té situaci všechno vyhodila do koše...znám se...a manžel by to vytahovat a zachraňoval, jako vždycky když se mi nedaří! Já bych jej taky moc ráda vyzkoušela, ale ve stavu kojení tříměsíčního syna, bych zřejmě přišla z těch nervů o mlíko....tak to raději nebudu riskovat a počkám si až dokojím....

    OdpovědětVymazat
  11. Můžu mít možná hloupý dotaz - jak se tato dobrota čte? :-) Děkuji. Jinak teda mazec, možná jednou... až nebudu vědět co roupama. Lenka

    OdpovědětVymazat
  12. Musím říct, že jsem se dlouho tak nenasmála, jako při čtení tohohle článku. Živě jsem si to představovala a chechtala jsem se na celé kolo. To musela fakt být komedie! Pavla

    OdpovědětVymazat
  13. Mám je na svém seznamu, co bych chtěla zkusit, asi je šrtnu:D

    OdpovědětVymazat
  14. :Dcheche to je příběh-jo to "miluju" nejvíc když mi někdo řekne: ale chuťově je to dobrý!..pf...

    na tohle bych si netroufla-ale aspoň ty větrníčky s karamelem-ňam...ty bych si dala hned^^

    OdpovědětVymazat
  15. Taky se na něj už nějakou dobu chystám, pořád jsem čekala na nějakou zvláštní příležitost, ale teď vidím, že si to budu muset asi nejdřív vyzkoušet nanečisto :D

    OdpovědětVymazat
  16. Lucie, klobouk dolů za všechnu Vaši tvorbu ;-)
    V posledním Apetitu je na croquenbouche recept a sestavují ho tak, že papírový kužel (na špici postavený) slouží jako forma, do které se profiterolky naskládají, vzájemně slepí a kužel se pak odstraní. Přijde mi, že by to docela mohlo fungovat, máte s tím někdo zkušenost?
    Richenza

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mě to zaujalo a chystám se to takhle nejspíše v příštím týdnu vyzkoušet, sama jsem zvědavá, co z toho vzejde.

      Vymazat
  17. Proboha, leze mi z toho mráz po zádech... ale vypadají lákavě.

    OdpovědětVymazat
  18. ahoj, mně to poprvé dopadlo dost podobně :-)). Nevyšly mi až nahoru a jen jsem to dolepila, tak to celý opadalo :-)). Na druhej pokus jsem sbírala odvahu a hlavně chuť asi půl roku, pak jsem se do toho přece jen pustila a jsem na sebe strašně pyšná, vypadal jak od Cataliny, byl výbornej a fakt všem fakt spadla brada, stojí to za tu námahu :-). Kdyby sem šla dát fotka, tak se snad i pochlubim :-))
    Stálo mě to celej večer a půl noci práce a jenom obrovskej puchejř (to je tak, když se jeden profiterol v karamelu nalepí místo na kužel na prst :-)). Pro jistotu jsem jich napekla snad 200 (tak osm plechů :-)), aby mi nechyběly :-))
    Nakonec na tom není nic těžkýho, ale i tak nevim, jestli se do toho zase někdy pustim, musela by to bejt výjimečná událost :-))
    Takže nevěš hlavu a zkus to znova, už to určitě vyjde!

    Jinak super blog, moc ráda sem chodím!

    Petra

    OdpovědětVymazat
  19. Veronika: presne - tragikomedie to byla! :-D
    gurmet: no, diky, ale takhle to bohuzel vypadat nemelo :/
    Kristina: ano, asi je treba to radeji vyzkouset ;-)
    Meg: no ale co pak s temi vsemi vetrniky, kdyz jich bude tak 3x vic nez s kuzelem a ja nemam velke skupiny stravniku... Zatim se na nej nechystam, ale nerikam, ze jednou, mozna... ;-)
    HaLucie: no, tak jako svatebni bych si ho rozhodne netroufla nekomu delat na zakazku :-D
    Pavla: no, to je tedy taky pekny :-D
    Arion: jeee, vubec, vzdyt ja jsem hrozne nesikovna :-) Mala rada o odskrabavani karamelu - je to jen cukr, takze nechat odmocit a ono se to rozpusti ;)
    rokytka: to jsou tedy veci! Diky :-)
    Madla: no, ono bylo pro brek a diplomatickou verzi prilis mnoho svedku ;-) Diky...
    Barbora: jsem rada, ze jsem vas pobavila (kdybych byla sama doma, tak to leti do kose hned)
    Lenka: http://lmgtfy.com/?q=croquembouche+v%C3%BDslovnost#
    Pavla: hlavne, ze je zabava ;-)
    Cervenej cudlik: ale ne, vzdyt je to bezva vyzva! ;-)
    Petunie: vetriky s karamelem jsou vzdycky fajn :-)
    pengobatan: thanks
    Blond Baking Beauty: asi radsi jo ;)
    Richenza: to zni zajimave - priste bych mohla zkusit - ovsem stale dumam, co s temi vsemi vetrnicky, bude jich fakt kupa
    Amelie: ale ne, byla to docela legrace ;-)
    Petra: diky :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář. Na slušné a podepsané dotazy ráda odpovím.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...