pondělí 19. října 2009

Začínám s cukrařinou



Přihlásila jsem se na dva kurzy - na angličtinu a na cukrářský kurz. Z angličtiny moc radost nemám, nikdy mě to nebavilo, ale je to bohužel nutnost. Z cukrařinou je to jiné. Miluju sladký a člověk se vždycky může něco přiučit. Jít na kurz bylo čistě spontánní rozhodnutí. Podzim. Depka. Moc práce. Nachlazení. Potřebuju se rozptýlit. Přihlásím se na kurz.

Kdybych chtěla dělat steaky nebo vařit s Pohlreichem, tak bych se v nabídce kurzů ztratila, ale cukrařina asi tolik nefrčí. Více méně nebylo co řešit a vybrala jsem "Začínáme s cukrařinou I" od Pražského kulinářského institutu s Lukášem Pohlem, šéfcukrářem La Degustation Boheme Bourgeoise.
Kurz byl ve středu od 16:30, takže jsem zdrhla z práce dřív a letěla do Suchdola (z Chodova "jen" hodinka cesty). Začalo to slibně, krásná velká kuchyň a "co si dáte dámy?". Dáma-já si dala grog, protože venku byla fakt zima, dámy-dámy si daly čaj. Na základě toho mi v zápětí přistál na stole další panák ve stylu "tady v lednici je báječná cachaca, slečna s grogem si určitě dá". Slečna s grogem si dala a mohli jsme začít.


První přišlo na řadu linecké těsto - cheesecake a cibulový koláč. Odvážit ingredience, nacpat do robotu a počkat. Roboty byly jen dva na patnáct těst, takže jsem ho uplácala rukama. Každopádně, ten robot je můj sen!

Byli jsme rozděleni do dvojic a každý vždycky dělal jeden ze dvou receptů. Dohodly jsme se, že já budu dělat cibulový koláč a kolegyně cheesecake, ale z nějakého důvodu (možná v tom jistou menší roli hrály ty rumy) jsem bezmyšlenkovitě vyrobila těsto na cheesecake (je sladší), chudince kolegyni nezbylo nic jiného, než vyrobit těsto na cibulový koláč.

Uklidili jsme těsta do lednice a šli připravovat další dobroty - šlehaná těsta. Sacher a vanilkovou roládu. Zvolila jsem sacher, kolegyně roládu. Nečekala jsem ani minutu, rychle oddělila bílky od žloutků a obsadila robot, protože šlehat sníh metličkou se mi vážně nechtělo. Nebudu tady psát jednotlivé postupy, to kdyžtak jindy, až je vyzkouším doma. Sacher se mi nezdál až tak složitý, ale jen do chvíle, než došlo na "dvakrát si ten korpus prokrojte", kdy jsem byla tak nervní, že jsem ho prokrojila tak křivě, jak to jen šlo. Řekla jsem si, no co, to zakryju čokoládovou polevou, ale nevím, jestli se dá říct, že jsem ho opravdu zachránila - spíš jsem jednu nedokonalost přematlala druhou. Co se týká rolády, jsem úplně mimo, nějak jsem jí vůbec nestihla sledovat.

Dalším bodem programu byly crème bruleé a crème caramel. Kolegyně chtěla crème bruleé a já se stejně chtěla zbavit strachu z výroby karamelu, takže hurá na to. Byl to stres, nevím proč, ale mám prostě z karamelu respekt. Pod dohledem profesionála jsem ale nepodpálila kuchyň a dokonce ani nezničila pánev. Nakonec si stejně každý mohl podpálit plamenometem svůj vlastní crème bruleé, takže jsem s karamelem o nic nepřišla.

Po tolika sladkých chodech a olizování a ochutnávání všech čokoládových polev nastal čas se zachránit a smlsnout si na cibulovém koláči se slaninou nebo s tofu. Bohužel těsto na cibulový koláč bylo na můj vkus moc sladké, hlavně v kombinaci se slaninou. S tofu se to docela dalo a dvojka bílého k tomu taky nic nezkazila.

Poslední výzva - kynuté těsto. Buchty a koblihy. Už jsem byla tak unavená, že mi bylo jedno, co vyrobím a nějak na mě vyšly buchty. Konečně jsem na vlastní oči viděla, jak se dělá kvásek. Musím uznat, že je to skoro zázrak, který, jak doufám, dokážu zopakovat. Poprvé v životě jsem si chmátla do sádla a ochutnala ho. Přiznávám se, že buchty jsem vyrobila každou jinak velkou, ale myslím, že to nikomu nemůže vadit. Aspoň bylo vidět, že jsou ručně dělané.

Koblihy. Vždycky jsem myslela, že se usmaží prázdné a pak se nějak naplní, ale je to - k mému velkému překvapení - jinak. Na půlku vyváleného těsta se lžičkou nakladou bobečky marmelády, druhá půlka těsta se přehodí přes to a vykrájí se kolečka. I cukrářský kurz může být dobrodružný a plný překvapení.

Samozřejmě, že všechno jsme na místě nesnědli a mohli jsme si odnést vzorky domů. Po šesti hodinách pečení sladkého jsem usoudila, že vzorky už si asi nedám a donesla je kolegovi do práce.

Druhý den mi psal: "no, dalo se to" a já tiše doufám, že to bylo lepší, než jen "dalo se to" a už se těším na 3.11. na pokračování kurzu.

11 komentářů:

  1. Super reportáž :-)

    Ten robot se mi taky líbil, ale nakonec zvítězil takový ten multifunkční...

    OdpovědětVymazat
  2. dik :-)
    vidim to podobne, tak velkou kuchyn, abych mela na kazdou vec jinej stroj, mit nikdy nebudu... ale snit muzu :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Já se na tu vysokou musím dostat. Prostě musím.

    OdpovědětVymazat
  4. Vidím, že moje reakce k minulému roku jsou trochu mimo, ale u rakviček to vyšlo, tak to zkusím i tady.
    Lucie, prosím vás, jak SPRÁVNĚ vypadá kvásek, Zkoušela jsem péct housky, ale nevykynulo mi těsto. Vinu dávám právě kvásku - bylo to jediné, co jsem na tom mohla zkazit. Jak to tedy vlastně vypadá? Nebo je jiný kvásek na sladké a na slané?

    Barbora

    OdpovědětVymazat
  5. to Barbora: nevim, jestli si muzu troufnout radit kolem kvasku, protoze kynute moc nepecu, ale zkusim - zatim se mi vzdy povedlo... Na sladke ho delam tak, ze vezmu drozdi, lzici cukru krupice a vidlickou to mackam a micham, az je z toho tekuta kasicka. Pridam trosku asi 2 lzice vlazneho (ne horkeho) mleka, promicham a posypu troskou 2 lzicemi mouky. Vsechny ingredience by mely mit pokojovou teplotu (mimo mleka, to musi byt vlazne). Pak misu s kvaskem (musi byt dost velka, aby mel kvasek kam kynout) obalim do uterky a dam do tepla - na topeni treba, kdyz netopim a neni dost teplo, tak misu obalim jeste do deky a pak si s tim na pul hodiny sednu k televizi :-) Po pul hodine kvasek nabyde na objemu - docela hodne, takze poznate, ze se to povedlo. Je to takova oskliva hnedobezova hmota s bublinkami, kdyz do ni "michnete" vareckou, tak jakoby klesne... Tuto hmotu vmicham do ostatnich ingredienci, vypracuju testo a dam zase kynout do tepla (podle toho, na jak dlouho se pise v receptu). Podle moji sestry to jde udelat i tak, ze misu s kvaskem (ne tedy plastovou) da do trouby, ktera je pustena na minimum a kvasek je za 10 minut hotovy. Co se tyka slaneho peceni, tak jsem delala jednou ciabattu a na drozdi jsem nasypala jen malou lzicku cukru, vlaznou vodu a mouku a kvasek byl OK a vysledna ciabatta sladka nebyla.
    Proste bych rekla, ze zakladem kvasku je cerstve drozdi, cukr, vlazna tekutina a mouka. Ingredience na kvasek vzdy odebiram z odvazenych ingredienci na cele testo.
    Snad jsem to napsala jasne :-)

    OdpovědětVymazat
  6. to Lucie
    Díky, určitě to tak zkusím :-)

    OdpovědětVymazat
  7. chtěla bych se zeptat, kolik takový kurz stojí?:-) díky moc za odpověd:-)

    OdpovědětVymazat
  8. to anonymni: nejsem poradna pro lidi, co se neumi podepsat. Cenu kurzu Prakulu si muzes najit na internetu

    OdpovědětVymazat
  9. Prosím tě chci se zeptat jestli jsi pak dostala nějaký "cár papíru", že jsi byla na tomto kurzu :)
    Hledala jsem to na internetu, ale nenašla :(
    Děkuji! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, dostali jsme osvedceni o absolvovani kurzu.

      Vymazat

Děkuji za Váš komentář. Na slušné a podepsané dotazy ráda odpovím.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...