Za celých 28 let svého života si nevzpomínám na ani jeden dokonalý dárek. Pochopitelně to neznamená, že kolem sebe nemám kupu milujících bližních, kteří mě průběžně obdarovávali a stále obdarovávají spoustou skvělých dárku. Vlastně dostanu vždycky to, o co si řeknu (v rámci možností) a častokrát i to, o co si neřeknu (díky mami). Samozřejmě existují i výjimky - jednou jsem k narozeninám dostala rozteklou bonboniéru zabalenou v igelitce Tesco a povadlou kytku z benzínky. Skvělej dárek od někoho, koho milujete.
Letošní narozeniny jsem začala slavit hned po půlnoci, abych to měla rychle za sebou. Posledních několik let mám totiž narozeninovou depku, která se naštěstí omezuje pouze a jedině na narozeninový den - zbytek roku svůj věk moc neřeším. Vždycky jsem chtěla dostat dort se svíčkami (teď už radši jen s jednou svíčkou), ale po vánocích je každý přejedený cukrovím a dort tedy nedostávám. Místo toho jsem dostala drink se svíčkou, což považuju za dost dobrou náhradu za dort.
- Mělo by to být něco, po čem opravdu toužím - jednou, asi tři týdny zpátky, jsem se zmínila, že bych chtěla formu na bábovku.
- Musí tam být nápad - darovat formu i s bábovkou je přeci bezva nápad.
- Musí to být praktické a vkusné - to je snad bez komentáře, že forma je praktická
- Musí být poznat, že je opravdu pro mě. Že si ten někdo prostě našel čas a přemýšlel nad tím, co udělá radost zrovna mně - miluju sladký, miluju pečení a především oceňuju, že si někdo najde čas upéct bábovku, i když to nikdy předtím nedělal a navíc do toho zapojí půlku rodiny.
A mimochodem - byla výborná.
