neděle 15. prosince 2013

Ořechové pracky


Vánoční cukroví. Pokud jste žena a navrch pracujete v ženském kolektivu, určitě to znáte. V prosinci je třeba se trumfovat s kolegyněmi, která z vás má nejvíc druhů. Určitě takovou "dokonalou hospodyni" znáte taky - peče jich třicet. Nevadí, že není dobré, že většinu dá v půlce ledna do mrazáku, v červenci se to snaží udat a koncem listopadu všechno nenápadně hází do koše. Nikdy, ani kdybyste se zbláznily, nikdy ji nepředeženete. Dotáhnete se na třicet druhů a ta mrcha se vytasí s nějakou nepečenou hrůzou z rozdrobených piškotů. Moje máma se jednu dobu nechala do týhle trapný soutěže vtáhnout - po večerech hňácala těsto a po nocích vykrajovala, pekla a slepovala - než jsme ji přemluvili, že i deset druhů je dost.
Já jsem postupem času došla do stavu, že cukroví nepeču. Strašlivě mě to nebaví, všechno to chutná skoro stejně a na slepičí soutěže mě neužije. 
Loni jsem ale udělala malou výjimku. Já i rodiče jsme se před Vánoci stěhovali a poslední, na co jsme měli v bytech plných krabic náladu, bylo pečení. Koupila jsem trochu cukroví v cukrárně, máma taky a byl klid. Jen mi přišlo trochu líto, že táta nebude mít svoje nejoblíbenější - ořechové pracky. Tak jsem se hecla, roztopila starou šílenou plynovou troubu a upekla poloviční dávku.

Ingredience:
210g hladké mouky
130g másla
130g cukru moučka
130g mletých vlašských ořechů
2 žloutky
1 lžička skořice

Postup:
Vůbec nejjednodušší je, dát všechny ingredience do robotu a zapnout ho. Když těsto drží pohromadě, uděláme z něj bochánek, zabalíme ho do fólie a necháme alespoň hodinu, ale klidně přes noc, v lednici.
To je praktická verze. Romantická je ta, kdy si vzpomenu, jak máma nasypala mouku, cukr, ořechy a skořici na dřevěný vál, v hromádce udělala důlek a do něj klepla žloutky. Navrch dala máslo nakrájené na kousky a pak, od krajů, těsto začala rukama zpracovávat. A nakonec se rozčilovala, protože jsme ho chodili do lednice ujídat.
Tak si vyberte, která verze se vám líbí.
Z vychlazeného těsta odlupujeme malé kousky a pečlivě je natlačíme do formiček. Pečeme v předehřáté troubě (odhaduji 190-200°C) asi tak 6-8 minut. Hotové, ještě vlažné pracky obalujeme ve vanilkovém cukru.

24 komentářů:

  1. Chacha, myslím, že nějakou "dokonalou hospodyni" s třiceti druhy cukroví (z nichž půlka je vskutečnosti linecké, jen s různými náplněmi/polevami) známe asi všichni. Já cukroví peču ráda a dávám si záležet, abych ho měla co nejrozmanitější, letos jsem si na to dokonce vypracovala kontingenční tabulku, ehm...no, vlastně jsem taky blázen, jen trochu jinak. :) Jen pracky jsem nikdy nedělala, vždycky mě hrozně odrazovalo, že se jim říká též pracny, wtf, co to je za slovo? Ale mám na ně krásné formičky po prababičce a teď od Tebe i recept, tak že by...?
    Tak přeju hezký zbytek adventu bez slepičích soutěží. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. presne! Pracny je nejhorsi slovo, fuj...
      Diky :-)

      Vymazat
  2. Milá Lucie,
    Díky za tvůj blog a tipy a nápady v něm! Přes zvědavost, co to jsou ty slavné makronky a jak si vyrobit slaný karamel, jsem se dostala až sem a rozhodně nelituji! ;-) Mám za sebou první pokus... jen nevím, jestli jsou to opravdu macrons, když jsem místo mandlové mouky (ta čeká ve spíži na pokus druhý) použila mleté vlašské ořechy, co mi zbyly z mého jediného druhu cukroví pro děti? Nicméně štěstí začátečníka mi přičarovalo nádherné a chutné skořápky a karamel mi teď chladne za zády, abych to mohla dotáhnout ke zdárnému (či nezdárnému) konci. :-) Nadšení z toho mi však vehnalo nádherný a svěží vítr do plachet! :-)
    Tak ještě jednou díky, Lucie! Krásné a klidné vánoce a spoustu elánu do nového roku! ;-)
    Pavla

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky Pavlo za mily komentar. Macarons z vlaskych orechu jsem jednou delala, udelaly uplne ukazkove patky a chutove super. Jen konzistence byla trosku jina. Jsem rada, ze se ti povedly a preji vse dobre v novem roce :-)

      Vymazat
  3. Tak mít ve svém okolí takovou šílenou hospodyňku, co hňácá třicet druhů cukroví, je fakt na vraždu. Já mám letos zatím druhů sedm, ale jen proto,že syn dostal v adventním čase neštovice, pečení ho baví a tak jsem spojila užitečné s ještě užitečnějším :-) Ale až dostane neštovice i druhé dítě a já zas budu v nucené izolaci, tak se asi tím cukrovím budeme doma i brodit. Jinak já si vzpomínám, že jsme si s mojí mámou dělali Vánoce i v červenci, jen ne s curkovím z mrazáku, pěkně jsme pekli perníčky a linecké :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takove dobrovolne tryzneni uprosted leta? :D Jednou me na jedne svatbe (letni) prekvapilo, ze soucasti pohosteni bylo vanocni cukrovi, ale pry je to normalni...

      Vymazat
  4. vypadají lákavě, určitě i dobře chutnají!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Taky velice ráda používám sekací nože robotu na zapracování surovin v těsto.

    OdpovědětVymazat
  6. máma je též dělá a nikdy mě moc nechutnai až minulý rok se jí povedly

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ja je v detstvi nemela rada, ze jsou osklive. Chtela jsem mit ty nazdobene veci, jako ostatni holcicky na besidce, ale s vekem cenim spis tu chut :-)

      Vymazat
  7. Ale není to jen o praštěném soutěžení :) My s mamkou jsme tak trochu ten typ, pod dvacet druhů cukroví nejdem. Ale těžko je to o soutěžení, protože mamka se v pečení "předhání" jen s jednou velmi dobrou kamarádkou a ani tam se nedá moc mluvit o nějakém pečícím šílenství. Spíš si vyměňujou osvědčené recepty, hledají spolu nové, před vánoci si vymění krabičky na ochutnání a je to vlastně docela pěkná tradice. Každý rok máme pár nových druhů, od všeho se upeče jedna malá várka a začátkem ledna zbyde možná tak pár ztvrdlých zázvorek. A ono ty druhy docela rychle naskakují: dvoje perníčky, pracny, zázvorky, kokosky, linecký, pudingový, rafaela, ... a na dvaceti jste, ani nemrknete. Ne, že bych teď chtěla nějak fanaticky obhajovat soutěže v pečení, jen jsem se nějak rozjela a chtěla jsem tím říct, že píct hodně druhů jde i hezky a zábavně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Urcite to jde a potom i chapu, proc kazdy po Vanocich vzdycha, ze pribral... Dva druhy pernicku? Proc? Rafaela se prodavaji v obchode a jejich napodobeniny jsou vzdy nedobre... Kdyz to nekoho bavi, ja mu to neberu :-)

      Vymazat
  8. Ten popis je přesnej! Taky si pamatuju svojí mámu, která pekla do noci milion druhů jen kvůli nám:) Na druhou stranu jsem ráda, že mi skoro žádný cukroví nechutná, protože kolem Vánoc toho mám nad hlavu, takže ono těch pár perníčků bohatě stačí:)

    OdpovědětVymazat
  9. Vsechno chutna stejne jen kdyz je to obalene tunou cukru :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Coz se v krabicce, kterou kazdy prinese do prace na ochutnani, stane vsem druhum ;-)

      Vymazat
  10. Tak zrovna tohle cukroví jsem nikdy nedělala, ale je to tak krásně načančané, že bych si i dala. 30 druhů si nedovedu představit napéct, a to ani kdo by to jedl. I když se přiznám, že jsem letos celý víkend hňácala a pekla a výsledkem bylo osm druhů a množství tolik, že jsem to taky musela udávat.. nějak mi hráblo, no. A částečně za to můžeš i Ty, protože jsem vůbec nechtěla dělat perníčky, ale Pepparkator mě tak nadchly, že jsem se do toho pustila (a byla ráda, že mě osvítilo a použila jsem jen půl předepsaného těsta):) Veronika

    OdpovědětVymazat
  11. Milá Lucie, chápu, že slepičí soutěžení v počtu upečeného cukroví Vás nebere. Ale tvrdit, že všechno cukroví chutná skoro stejně, je víc než úsměvné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ajaj, nekomu jsem slapla na kuri oko :D

      Vymazat
  12. Lucie, na kuří oko jste šlápla sama sobě :-) Je to v podstatě stejné, jako by jste tvrdila, že všechna masa chutnají stejně :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skoda, ze se neumite ani podepsat, ani nechapete vyznam rceni "slapnout nekomu na kuri oko" a dokonce ani nadsazku. Nechodte sem, kdyz se vam tu nelibi...

      Vymazat

Děkuji za Váš komentář. Na slušné a podepsané dotazy ráda odpovím.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...